Články na téma Recenze

Po začátku operace Barbarossa došlo velmi brzo generalitě Wehrmachtu že dosavadní lehké tanky nebudou již stačit. Společnost Krupp tedy přišla s několika návrhy, jak by mohl nový lehký tank vypadat. Jedním z nich bylo i VK 28.01 osazené 10.5 cm houfnicí. Projekt nakonec nepřekročil vývoj dále, než na papír.

Příběh tanku BZ-72-1 se nápadně podobá tomu o 122TM. Když v 60. letech vztahy SSSR a Čínské lidové republiky ochladly a došlo k několika hraničním potyčkám, rozhodlo velení o tvorbě vlastních tanků. Dovoz ze SSSR se totiž jevil jako dvousečný, na jednu stranu zajišťoval snadný a levný způsob zisku tanků, na stranu druhou ale zvyšoval sovětský vliv v Číně. Začalo tak vznikat mnoho návrhů, prototypů i několik sériových kusů různých vozidel. Mimo jiné i BZ-72-1, který se nápadně některými částmi podobal vývoji tanku T-72. Byla však zamýšlena upravená korba k lepšímu pohybu v rozmanitém terénu Číny a automatický systém nabíjení. Nakonec z projektu sešlo, protože byl pro početnou armádu zaměřující se především na kvantitu příliš nákladný.

I když Němci pracovali na tanku Tiger a jeho zlepšování, byl 1. listopadu 1941 zahájen vývoj těžkého tanku, jež měl později Tigera nejen nahradit, ale i předčit. Po kódovým označením projekt Löwe (lev) vyvíjela společnost Krupp 70 tunové vozidlo. I když vypadal projekt nadějně, nebyl nikdy dokončen, protože byla dána přednost projektu tanku Tiger II.

Při společných pokusech o vývoj univerzálního MBT pro NATO vznikla v Německu na rýsovacích prknech odvozenina v podobě Kpz 50 t. Kromě nejpokročilejších měřících přístrojů, nočního vidění a výkonného děla měl stroj být vybaven i protiletadlovým dvojčetem.

I když se tomu věří jen těžko, Sověti nebyli jediní, kteří se pokoušely o vícehlavňové tanky. Například německý Maus či Versuchsträger 1-2 měli děla hned dvě. Jedním ze sovětských projektů takového rázu byl i Objekt 703 verze II. Stroj měl nést dvě 122 mm děla v odlévané věži. Nakonec ale nebyl realizován dále, než do podoby plánů.

T-54 pod označením mod. 1 byl prototyp který měl vylepšit vlastnosti tanku T-44. Oproti němu měl silnější výzbroj i lepší pancéřování. Nicméně nikdy neprošel skrze zkoušky, protože byl viditelně na hranici svých možností.

Prvním, čeho si hráč všimne jsou pásy. Phase totiž nemá jen 2, jako běžné stroje. Má hned 4. Důvodem byl vývoj stroje, který bude mít výborné terénní vlastnosti a bude do něj možné umístit větší prstenec a tudíž i těžší výzbroj. Vývoj byl zahájen v roce 1951 ve společnosti Associated Engineers Inc. (z tohoto plyne i jméno tanku), ale kvůli očekávané poruchovosti celého systému a z toho plynoucí náročnosti oprav v polních podmínkách byl vývoj předčasně ukončen.

V době, kdy končil konflikt nám známý jako Studená válka začínal dosluhovat francouzský stroj AMX 40 i jeho modernizovaný bratr AMX 30. Byl tedy započnut vývoj nového hlavního bitevního tanku pro příští století, který skončil dnes známým strojem Leclerc. V roce 1977 se ale uvažovalo i nad jiným strojem. Zejména díky úspěchům tanku AMX 13 byl navržen stroj pod označením projekt 4. Ten sice sliboval stejné kvality jako Leclerc, ale jevil se finančně náročnější a méně spolehlivý.

Tanky M60 se staly pro nadšence synonymem pro vyvrcholení konceptu MBT za studené války. Velice zjednodušeně řečeno šlo o modernizovaný M48 ale to je skutečně velmi zjednodušeně řečeno. Tanky M60 jsou v modernizované podobě ve službě mnoha zemí a například spojené státy je stále mají v rezervním skladu připravené na reaktivaci.

Když začala v Čínské lidové armádě dosluhovat kopie sovětského T-55, začaly zkoušky nového prototypu nazvaného 121. Po několika pohraničních střetech se svými sousedy padlo rozhodnutí přezbrojit několik kusů z prototypové série na 105 mm dělo. Kromě něj získaly stroje i lepší přední pancíř, infračervené světlomety a laserový dálkoměr. Nakonec se poznatky z vývoje a testování promítly do dalšího sériově vyráběného tanku Type 69. Zbylé prototypy byly společně s ostatními použity jako testovací cíle pro jaderné zbraně.

Když si Švýcarsko všimlo poměrně povedeného stroje Stridsvagn 74, rozhodlo se, že levnější variantou než vývoj zcela nového stroje bude pořízení a modernizace již nějakého existujícího. Švýcarská armáda se tedy obrátila na společnost Landsverk. Ta umístila na již existující podvozek věž s 20 liberním dělem (kopií toho anglického). Když začaly testy prototypu, ztratila armáda zájem a rozhodla ve prospěch vývoje 30 tunového vozidla.

Když skončil nejničivější konflikt v historii lidstva, nacházelo se ve výzbroji švédské armády množství tanků, které se podobaly těm z období před válkou. Švédská vláda, po dohodě se spojenci, přivezla zpět do země německé tanky, aby je mohla studovat a vytvořit tanky vhodné pro nadcházející Studenou válku. Brzy se do výroby dostal Stridsvagn 74, ale velení se oprávněně obávalo sovětských těžkých tanků. Začal tak vývoj tanku Emil, který vyústil v Kranvagn. Ten naneštěstí neprošel dále, než do prototypové fáze. V 70. letech se společnost Bofors rozhodla obnovit myšlenku těžkého tanku. Vznikl návrh těžkého tanku Tornvagn. Ten měl mít osádku umístěnou v korbě a dělo mělo být nabíjeno za pomoci pásového systému do oddělené věže. I když projekt sliboval skvělou ochranu posádky a impozantní stroj, tak armáda neprojevila zájem a společnost vývoj ukončila.

V 50. letech se francouzská armáda stále více zapojovala do lokálních konfliktů a zoufale potřebovala malý prostředek palebné podpory pro výsadkáře. Vedle mnoha projektů vznikl ve firmě BRUNON-VALETTE projekt ELC. V jeho rámci vzniklo 10 prototypů, vyznačující se skvělou průchodností terénem, malými rozměry a možností shozu padákem. Navíc k jeho fungování stačili 2 tankisté (ne 3 jak je prezentováno ve hře). I přes úspěšné testy jej ale armáda nepřijala, a tak byl svět připraven o další zajímavý stroj.

Poté co Polská lidová republika převzala první várku tanků T-54, padlo rozhodnutí o pokusu výroby upravené verze z domácích součástek. Jedním z návrhů byl i CS-52, který měl dostat místo sovětského naftového agregátu plynovou turbínu. Žádný z plánů ani prototypů se nedostal do konečné fáze a výroby.

Jeden ze starších prémiových strojů a jeden z těch, co započaly éru „OP“ prémiových tanků. Takhle na Skorpion G (také variantu Rheinmetall) nahlíží spousta hráčů. Stále se jedná o jeden z nejhranějších strojů na VIII tieru a má velkou oblibu mezi hráči. Co se historie týče, šlo o jeden z mnoha pokusů namontovat silné protitankové dělo na samohybný pásový podvozek. Projekt s krycím názvem Skorpion od společnosti Rheinmetall byl ukončen 2. dubna 1943, pravděpodobně kvůli nedostatku potřebných děl i podvozků.

Když se po válce francouzský průmysl vzpamatoval a začala modernizace armády na nový standard, hledala armáda i nový protitankový prostředek. Společnost AMX v roce 1958 navrhla a prezentovala protitankové dělo ráže 105 mm umístěném na samohybném pásovém podvozku v uzavřené nástavbě, jejíž pancíř zepředu dosahoval 100 mm. Francouzské atašé v jiných zemích ale mezitím zjistili, že koncept stíhačů tanků nemá v této podobě budoucnost a tak byl vývoj ukončen.

V 60. letech byl nad západní Evropou strašák v podobě východní obrněné hordy. Britská armáda postrádala moderní protitankový prostředek a tak začala vývoj vozidla schopného vypálit díky automatickému nabíjení v krátkém čase více ran a díky mobilitě se rychle stáhnout. Kvůli usnadnění nabíjení zásobníku měl stroj mít oscilační věž. Nakonec byl ale projekt ukončen po dokončení makety, protože se jevil jako nevyhovující.

Když začínala japonská armáda od nuly, neobešla se bez nových strojů třídy MBT. Ze začátku tvořily tankovou výzbroj západní M24 Chaffe a Shermany M4A3E8. Když ale po válce v Koreji bylo jasné, že nebudou stačit a je nutné modernizovat, vznikly prototypy STA-1 a STA-2. Postupně byly vytvořeny ještě STA-3 a STA-4 než vznikl sériově vyráběný Type 61. Ve stejné době pracovala společnost Mitsubishi Heavy Industries na prototypu tanku uzpůsobeném k boji v náročném terénu a nesoucím silnější výzbroj než vyvíjený Type 61. V projektu se počítalo s použitím oscilační věže, automatického nabíjecího systému a hydropneumatického podvozku. Nakonec však nebyl projekt ani přes zájem japonské armády dokončen, protože se společnosti nepovedlo získat patent ani licenci na požadovanou věž.

Doteď sem přibývaly pouze recenze na stroje VIII tieru. Ve hře je ale nezměrné množství zajímavých a populárních strojů, které se nachází i na jiných tierech. Proto se teď podíváme na M4A1 FL 10. Ten vznikl na egyptskou objednávku, protože stejně jako v mnoha dalších zemích, i zde bylo mnoho tanků Sherman. Kvůli levnosti, množství a dostupnosti součástek se tedy egyptská armáda rozhodla stroje modernizovat a nasadit společně s moderními tanky (jako byly tanky T-54). Společnost Batignolles-Châtillon nakonec přestavěla 50 tanků na variantu M4A1 FL 10. Zjednodušeně řečeno byla odstraněna původní věž a nahrazena věží tanku AMX 13 s osvědčeným 75 mm kanónem. I když jejich nasazení nedopadlo zrovna slavně, udržely se ve službě do 60. let. Zbylé funkční kusy zaslal Egypt Palestině, která je opakovaně nasadila v pásmu Gazy.

Po úspěchu tanku Centurion hledala královská armáda vozidlo schopné podpořit pěchotu, tak jako to dokázaly ženijní varianty tanků Churchill. Vznikl tak projekt pod označením CALIBAN. Ten měl být silně pancéřovaným pomalým vozidlem vyzbrojeným dělem ráže 152,4 mm. Nakonec byl ale projekt ve stavu plánů přerušen a následně ukončen, protože armáda v něm neviděla žádný větší potenciál.

Myšlenka tanku T-103 vznikla po sovětském debaklu za Zimní války. Vyvstala potřeba samohybné platformy schopné likvidovat opevnění a zároveň odolat nepřátelské palbě. Jako podvozek měl být použit ten z projektu těžkého tanku T-100. Platforma měla být osazená dělem ráže 130 mm, jež by dávalo stroji možnost vést palbu nejen na opevnění a obrněnce, ale i jako pobřežní baterie a samohybné dělostřelectvo schopné pálit nepřímou palbou. Kvůli vpádu německých vojsk byl ale projekt přerušen a později nebyl obnoven.

Nejenom v akci trade in ale i v prémiovém obchodě se objevil stroj T77. Když se v 50. letech na bojišti objevily sovětské tanky T-54, uvědomovalo si velení spojených států nutnost vyvinout stroj schopný mu konkurovat. Do oka padlo několik nadějných projektů, včetně toho s označením T69. Ten vznikal z tanku T42 a nesl 90 mm dělo. Započal tedy vývoj nový vycházející z prvků kombinujících tanky T69, T-54 a M48. Ten byl vyzbrojen výkonným 120 mm dělem. Později byl přidán do oscilační věže i samonabíjecí mechanismus podobný tomu z tanků T69 a AMX 13. Nakonec bylo vyrobeno několik věži a dokonce i podvozek, ale vývoj se tolik zpozdil že jej armáda odmítla a zůstal tak jen skvrnou v dějinách.

Bratranec, asi tak by šel nazvat 50TP prototyp, který je velmi podobný sovětskému obj. 252U (Defender). Troufám si až říci že jsou stroje způsobem hraní identické, jenže Defender má o poznání více pancíře. Na druhou stranu má 50TP depresi, kterou Defender jaksi postrádá. 50TP původně vznikal jako polský pokus o vlastní těžký tank, výkonnostně srovnatelný s tehdejšími těžkými sovětskými tanky, zejména IS-3 . Celý nápad pocházel z hlavy kadeta Vojenské technické školy ve Varšavě jménem Tadeusz Tyszkiewicz. Asi je zbytečné debatovat, zda-li šlo o nápad z iniciativy jednoho člověka, či nějaký vážněji vnímaný projekt, a tak se vrátíme do hry.

ASTRON přišel do hry společně s akcí waffenträger v loot boxech. Tehdy se po stroji poohlédl nejeden hráč, včetně mě. Díky momentální možnosti vyměnit starý prémiový stroj za nový jsem konečně i já dostal do rukou tohoto pistolníka. Zabrouzdáme-li do historie, ASTRON vznikal jako prototyp pro případnou jadernou válku. Zatímco výsledkem sovětského snažení byl Obj. 279 či IT-1, na odvrácené straně světa vznikaly stroje jako Chrysler TV-8. Souběžně vznikala také odlehčená varianta stroje schopného operovat v zamořeném prostředí. Důsledkem bylo umístění celé posádky do věže pro navýšení izolace a vybavení stroje automatickým nabíjením. Vzniklo více variant vybavených různými zbraňovými systémy a balistickými počítači. Nakonec byl vývoj přerušen.