SU-203 - Historie a zajímavosti tanků 12. díl

Dnes se podíváme na bratříčka SU-152 a to na monstrum SU-203. Mělo jít o děsivější esučko. Nakonec to dopadlo tak, že větší neznamená lepší. Proč? Dozvíte se v článku.

Reklama

Abyste pochopili pointu celého projektu SU-203, je nutné se podívat trošku do historie vývoje určitých houfnic a jejich celkových využití.

Začátek vývoje

SSSR - Při vývoji techniky pro ničení bunkrů se předpokládalo, že budou používat výkonný 152mm kanón Br-2. Toto dělo bylo vybráno jako nejvýkonnější ze všech děl této ráže používaných Rudou armádou. Nejdůležitější bylo, že munice tohoto děla dokázala prorazit až 2 metry betonu. Není divu, že se snažily vymyslet těžký SPG s tímto kanonem. Byly zde i návrhy umístění děla U-3 do tanku, pojmenovaném ZIK-20 (o tomto tanku je článek pod obrázkem)

ZIK-20 (KV s kanonem 152mm) - Historie a zajímavosti tanků 8. díl

Bohužel nebyl pořízen ani náčrtek instalace U-3 do tohoto tanku. Přesto příběh pokračoval. Na jaře 1943 pracovala tovární konstrukční kancelář č. 9 na instalaci U-3 do jiného vozidla: SU-152. Pokud by takové vozidlo vzniklo, mělo by pravděpodobně stejný plášť jako SU-152. Práce se však přes tento náčrtek neposunuly. Problém byl v tom, že náboj U-3, shodný s nábojem houfnice B-4, vážil 100 kg. Nebylo jasné, jak by se munice vešla do úzké a nízké kasematy KV-14 (KV-14 byl index pro SU-152). Nevědělo se, jak by je nabíječ nabíjel ručně, protože do KV-14 by kvůli velikosti kasematy nebylo možné instalovat nabíjecí jeřáb.

Zbraň se nedostala do sériové výroby a možnost, že by byla instalována do SPG, byla ještě vzdálenější než kdykoli předtím. Hlavním konkurentem U-3 byl BL-39. Při srovnávacích zkouškách BL-39 s U-3 prohrála a do výroby se také nedostala.

KV-7 Dvouhlavňový těžký tank - Historie a zajímavosti tanků 5. díl

Na jaře 1943 konstrukční kancelář továrny použila houfnici M-40 v SPG, která dostala index M-17. Projekt byl předložen ke schválení 5. června 1943. Bohužel se dochoval pouze písemný popis a výpočty týkající se tohoto samohybného děla. Koncepce tanku M-17 byla blízká koncepci SU-203. V roce 1943 byl projekt M-17 dokončen. Na podvozku KV-1S bylo provedeno minimum změn a co nejvíce dílů bylo použito z SU-152. Plášť kanonu, štít kanonu a rám byly převzaty beze změn. Hlaveň M-40 navíc dostala dvoukomorovou úsťovou brzdu, která byla přes metr dlouhá. Tank měl 16 nábojů.

Byla použita stejná posádka, rádio, poklopy a pozorovací zařízení jako na SU-152. Aby bylo možné dosáhnout úhlu deprese 3 stupně. Pro snížení hmotnosti samohybného děla byla tloušťka pláště kanonu snížena na 65 mm, čelního pancíře na 60 mm, boků a zadní části kasematy na 45 mm.

Projekt byl posouzen ředitelstvím, kde bylo rozhodnuto o povolení prototypu. Připomeňme, že hlavním cílem M-17 bylo ničení nepřátelských opevnění, a právě zde vznikl problém. Výpočty ukázaly, že průbojnost betonového průbojného granátu M-40 byla na vzdálenost 2000 metrů pouze o 4 % větší než u ML-20 (dělo 152mm ML-20 na SU-152 ve hře World of Tanks viz foto níže), na 1000 metrů stejná a na vzdálenost 200 metrů o 6 % menší. Vzhledem k tomu, že nepřátelská opevnění byla obvykle zapojena do přímé palby, nemělo tento SPG smysl. Práce na M-17 byly zastaveny koncem července 1943.

SU-203 - Historie a zajímavosti tanků 12. díl

Projekt samohybného děla s 203mm U3 na podvozku SU-152 měl jednu podstatnou nevýhodu. Bojový prostor tohoto samohybného děla byl již považován za stísněný a montáž nábojů ráže 203 mm by tomu moc nepomohla. Navíc zde nebyl prostor pro zařízení, které by těžkou munici přemisťovalo. SU-203 byl pro tento účel nevhodný. Jediným řešením byla změna bojového prostoru. Tento projekt byl představen v květnu 1943.

Lepší a zároveň horší

Předchůdcem tohoto projektu byl jiný projekt, který konkuroval projektům U-3, BL-39 a M-40. V březnu 1942 začala konstrukční kancelář pracovat na 203mm minometu, který dostal index M-4. Na podvozku ML-20 byly namontované části různých děl a houfnic a byly dále testovány. I přes řadu problémů byl M-4 vhodný pro sériovou výrobu.

To podnítilo myšlenku vyrobit SPG s M-4. Kdy byl program těžkého samohybného děla M-4 zahájen, není jasné. Soudě podle dat v technické dokumentaci se práce rozběhly již v dubnu 1943.

Dne 12. května 1943 byly předsedovi technického výboru zaslány dva návrhy projektů. Jedním z nich byl SU-2-122, dvouhlavňový samohybný tank na podvozku T-34. Druhým byl SPG s indexem SU-203.

SPG SU-203

Podle popisu byly při vývoji zohledněny následující požadavky.

- Uspořádání typu KV-14 (SU-152)
- Maximální kapacita munice.
- Pohodlí posádky.
- Jednoduchý postup nabíjení a rychlost střelby 1-1,5 minuty na výstřel.
- Hmotnost přibližně 46 tun.
- Teleskopický hlavní zaměřovač.
- Čelní pancíř 70 mm, boční pancíř 60 mm, střešní a zadní pancíř 20-25 mm.

Díky hustému uspořádání byl SU-203 jen o 10 cm vyšší než SU-152. Zvýšení výšky bylo nutné pro montáž zvedacího zařízení, bez něhož by bylo obtížné zvedat střely o hmotnosti 100 kg. SU-203 byl maximálně kompaktní. Zároveň v něm bylo dost místa, aby se do něj pohodlně vešla posádka.

Konec projektu

Závěry týkající se SU-203 byly učiněny 21. května 1943. Na konstrukci nebyly žádné stížnosti, přece zde bylo nějaké ale... Problém spočíval v kanonu M-4. Ukázalo se, že střela ML-20 proniká 1200 mm betonu, zatímco M-4 dokázala proniknout pouze 800 mm. Dělo není prostě tak dobré v boji proti nepřátelským opevněním. Vzhledem k tomu, že rychlost střelby ML-20ky vrcholila na 1,5 rány za minutu, nemělo smysl SU-203 stavět a vyrábět. Samozřejmě, HE účinek střely ráže 203 mm byl mnohem lepší, ale to nebylo to, co bylo od SPG potřeba.

Umíte si tuto bestii, SU-203, představit ve hře World of Tanks?