Black Prince a tank který přišel pozdě
Black Prince působí jako stroj, který měl nabídnout větší sílu a jistotu v těžkých bojích, jenže už při svém vzniku bylo vidět, že přichází do světa, který se rychle mění.
Black Prince navazoval na britské uvažování o těžce pancéřovaných vozidlech, která mají postupovat vpřed pevně, trpělivě a s důrazem na odolnost. Na první pohled na tom není nic zvláštního, protože právě takový přístup působil v určité fázi války jako rozumná cesta. Jenže Black Prince je zajímavý tím, že v sobě nese starší představu bojiště, kde je důležitější vydržet tlak a pomalu získávat prostor než rychle manévrovat a reagovat na proměnlivou situaci. To z něj dělá velmi poutavý stroj pro podobný článek, protože nevznikl jako absurdní experiment ani jako megalomanský kolos, ale jako vážně míněný obrněnec, který prostě dorazil do jiné chvíle, než pro jakou byl ideálně navržen. A právě to bývá na tankové historii často nejzajímavější. Někdy není problém v tom, že by byl stroj špatný, ale v tom, že svět kolem něj už chce něco jiného.
Největší síla příběhu Black Prince spočívá v tom, že ukazuje méně nápadnou, ale velmi důležitou podobu tankových slepých uliček. Ne každý zajímavý obrněnec musí být obří, bizarní nebo technicky přepálený. Black Prince je naopak poutavý tím, jak poctivě a logicky vznikl, a přesto působí jako stroj, který se minul s tempem doby. Delší vývoj, důraz na pancíř a pomalejší charakter dávaly smysl v určitém typu uvažování, ale válka i technika se posouvaly směrem, kde začínala být stále důležitější pružnost, univerzálnost a schopnost rychle měnit roli. Black Prince tak není zajímavý kvůli jediné šokující vlastnosti, ale kvůli celkovému dojmu, který z něj vyzařuje. Je to tank, na kterém je vidět, jak rychle může být solidní konstrukce zastíněna novými požadavky. Právě proto působí jeho příběh trochu melancholicky. Není to legenda postavená na přehnané velikosti, ale na pocitu, že šlo o poctivý stroj pro okamžik, který už skoro neexistoval.
Ve World of Tanks má Black Prince zajímavé místo i proto, že dobře vystihuje britský styl těžších vozidel, která nesází na efektní dojem, ale spíš na trpělivost, výdrž a systematický tlak. Hráči si ho často nespojí s nějakým teatrálním příběhem, a právě tím je pro sérii podobných článků cenný. Ne každá zajímavost musí stát na extrému. Black Prince připomíná, že tank může být výborným tématem i tehdy, když je jeho největší zvláštností samotný kontext vzniku. Ukazuje, jak snadno se může z rozumného návrhu stát stroj bez správného času. A právě proto si zaslouží místo v téhle sérii. Vedle kolosů a kuriózních experimentů přináší jiný typ zajímavosti, klidnější, méně okázalý, ale o to lidsky srozumitelnější. Je to příběh vozidla, které nevypadalo směšně ani přehnaně, a přesto zůstalo připomínkou toho, že ve válce i v technice často nerozhoduje jen kvalita, ale i správný okamžik.
