T-127: Sovětský tank který skončil ještě dřív než pořádně začal
T-127 měl být jedním z nových sovětských lehkých tanků roku 1940, ale jeho kariéra skončila ještě ve fázi návrhu, když konstruktéři nedokázali vyřešit problémy s motorem.
T-127 vznikal v roce 1940 v leningradské továrně č. 174, tedy ve stejném závodě, který pracoval také na konkurenčním T-126. Sovětské velení tehdy hledalo náhradu za lehké tanky řady T-26 a zároveň chtělo konstrukci, která by nabídla mnohem lepší ochranu než dosavadní lehké stroje. T-127 měl proto představovat poměrně ambiciózní pokus spojit nízkou hmotnost s překvapivě silným pancířem. Konstruktéři vycházeli z požadavků na moderní průzkumný a podpůrný tank, který by dokázal držet krok s rychlejšími jednotkami a současně přežít zásahy zbraní, které už začínaly být pro starší lehké tanky nebezpečné. Projekt se vyvíjel společně s T-126 a práce probíhaly od jara do podzimu 1940. Jenže právě tehdy se začal ukazovat problém, který dokázal zastavit celý projekt bez jediného výstřelu. Motor V-3 nebyl připravený tak, aby mohl spolehlivě pohánět nový tank. Vývoj T-127 proto zůstal pouze ve fázi předběžného návrhu a následně byl definitivně ukončen. Oficiální Tankopedia World of Tanks potvrzuje, že T-127 nebyl dokončen jako sériový tank a vývoj byl zastaven právě kvůli problémům s dieselovým motorem V-3.
Na T-127 je zajímavé především to, jak moc se sovětští konstruktéři snažili dostat pancíř těžšího tanku na lehčí podvozek. Nebyla to jen další jednoduchá evoluce T-26. Vývoj probíhal v době, kdy se zkušenosti z bojů stále více promítaly do požadavků na konstrukci sovětských tanků. Silnější pancíř znamenal vyšší hmotnost a vyšší hmotnost zase větší nároky na motor, převodovku i podvozek. Právě zde se ukázal problém T-127. Ani sebelepší pancéřování nemělo smysl, pokud ho nebylo možné spolehlivě rozpohybovat. T-127 tak představuje zajímavý příklad toho, jak může jeden komponent rozhodnout o osudu celého obrněného vozidla. Sověti navíc v té době vyvíjeli několik různých lehkých tanků současně a armáda nakonec dala přednost jiným konstrukcím. T-126 se dostal ve vývoji dále a zkušenosti z podobných projektů se postupně promítaly do dalších sovětských tanků. Vývojová větev T-127 tak skončila bez sériové výroby, ale samotná myšlenka dobře chráněného lehkého tanku tím nezmizela.
T-127 je proto jedním z těch tanků, jejichž skutečná historie je zajímavá právě proto, že nikdy nevznikly tak, jak si je jejich konstruktéři představovali. V roce 1940 ještě nebylo jasné, jak rychle se bude obrněná technika vyvíjet a jakou úlohu budou lehké tanky v budoucí válce skutečně mít. T-127 se snažil nabídnout vysokou ochranu v relativně malém vozidle, ale narazil na klasický problém konstrukce tanků: přidání pancíře zvyšuje hmotnost, vyšší hmotnost vyžaduje silnější pohon a silnější pohon zase znamená další technické komplikace. T-127 tak nebyl zničen v bitvě. Zastavil ho technický problém ještě předtím, než mohl vůbec dostat šanci na bojišti. Ve World of Tanks se dnes objevuje jako sovětský prémiový lehký tank III. úrovně, což je poměrně netypická připomínka konstrukce, která se v realitě nikdy nedostala za fázi návrhu.
