T-34-85M: Vylepšený T-34 který skončil po jediném prototypu
T-34-85M měl odstranit některé slabiny jednoho z nejslavnějších sovětských tanků, ale jeho konstruktéři zjistili, že je to nemožné.
T-34-85M vznikl v roce 1944 v konstrukční kanceláři továrny č. 183 jako pokus dále modernizovat T-34-85. Sověti přitom nechtěli vytvořit úplně nový tank. T-34 už byl vyráběn ve velkých počtech a jeho konstrukce byla dobře zvládnutá továrnami i posádkami. Smyslem proto bylo vylepšit existující tank bez zásadního narušení výroby. Konstruktéři připravili dvě varianty modernizace. První dostala zesílený horní čelní pancíř, zatímco druhá kromě silnějšího čela přesunula palivové nádrže ze stran bojového prostoru do zadní části tanku. Právě druhá varianta je obzvlášť zajímavá. T-34 měl totiž palivové nádrže umístěné poměrně blízko posádky a jejich přesunutí mělo zlepšit ochranu bojového prostoru. V květnu 1944 byly oba modernizované tanky společně se sériovým T-34-85 podrobeny zkouškám. Prototypy přitom nebyly jen krátce projeté kolem továrny. Před zahájením hlavních zkoušek už první varianta urazila 1 204 kilometrů a druhá 1 188 kilometrů. Konstruktéři tak měli k dispozici poměrně rozsáhlá data ještě před oficiálním testováním.
Zesílení pancíře ale samozřejmě nebylo zadarmo. Každý kilogram navíc znamenal další zatížení podvozku a hnacího ústrojí. Právě tady se ukázalo, proč je modernizace tanku mnohem složitější než prosté přidání několika milimetrů pancíře. Druhá varianta T-34-85M měla zesílený přední pancíř a přesunuté palivové nádrže, ale zároveň se změnilo rozložení hmotnosti. Konstruktéři museli sledovat nejen maximální rychlost, ale také zatížení pojezdových kol, životnost komponent a chování tanku v terénu. Testy ukázaly několik problémů, které nakonec zabránily zavedení modernizace do sériové výroby. Jedním z důvodů bylo také to, že v roce 1944 už sovětské továrny potřebovaly hlavně co nejrychleji vyrábět velké množství osvědčených T-34-85, nikoliv zpomalovat produkci zaváděním komplikovanějších změn. T-34-85M tak přišel v době, kdy se poměr mezi přínosem modernizace a výrobními komplikacemi začínal výrazně měnit. Zajímavé je, že konstruktéři se přitom pokoušeli řešit problémy, které byly u T-34 známé už delší dobu. Nešlo tedy o samoúčelnou modernizaci. Každá změna měla konkrétní důvod, ale celý projekt narazil na to, že základní konstrukce T-34 už měla své fyzické limity.
T-34-85M proto zůstal experimentem a do masové výroby se nedostal. Jeho příběh je ale důležitý, protože ukazuje, jak Sověti během války postupně hledali hranici mezi modernizací a úplně novým tankem. T-34 byl natolik úspěšný, že se vyplatilo ho neustále zdokonalovat, ale zároveň bylo stále obtížnější přidávat další pancíř a vybavení bez negativního dopadu na mobilitu a spolehlivost. Zajímavostí je, že některé myšlenky testované na T-34-85M nezmizely společně s prototypem. Sovětská konstrukční práce pokračovala dalšími směry a zkušenosti z modernizací T-34 se promítaly do poválečného vývoje. T-34-85M tak nebyl slepou uličkou proto, že by byl úplně špatný. Byl jednoduše příliš pozdním pokusem vylepšit konstrukci, která už byla vyráběna v obrovských počtech. Ve World of Tanks je dnes T-34-85M připomínkou jednoho z méně známých experimentů, který se odehrál na samotném vrcholu válečné kariéry T-34.
