Marder 38T: Z československého tanku vznikl německý lovec obrněnců
Marder 38T vznikl z československého podvozku, který byl pro Němce po okupaci příliš cenný na to, aby ho nechali zmizet ze služby.
Marder 38T byl výsledkem velmi pragmatického německého přístupu k nedostatku účinných stíhačů tanků. Základem se stal Panzer 38(t), původně československý LT vz. 38 vyráběný společností ČKD. Němci jeho konstrukci po okupaci převzali a zjistili, že přestože už začíná být jako klasický tank zastaralý, jeho podvozek je mimořádně užitečný. Byl mechanicky spolehlivý, relativně jednoduchý a německé továrny ho dobře znaly. Po začátku války proti Sovětskému svazu se navíc objevil nový problém. Německé protitankové kanony začínaly mít stále větší potíže s T-34 a KV-1. Řešením se stal 7,5cm PaK 40. Zbraň měla velmi dobrou průbojnost, ale byla také těžká. Ruční přesouvání takového kanonu v terénu bylo namáhavé a pomalé. Němci proto začali hledat staré tankové podvozky, na které by mohli PaK 40 instalovat. Tak vznikla celá rodina Marderů. U varianty postavené na modernizovaném podvozku Panzeru 38(t) byla konstrukce dále upravena. Motor byl přesunut doprostřed vozidla a bojový prostor se dostal dozadu, což vytvořilo prostor pro montáž velkého kanonu. Výroba Marderu 38T začala v květnu 1943 a do května 1944 vzniklo podle podrobných výrobních údajů přibližně 942 vozidel.
Nejzajímavější na Marderu 38T je jeho kombinace velké palebné síly a minimální ochrany. 7,5cm PaK 40/3 byl schopen na svou dobu velmi účinně ničit nepřátelské tanky, ale posádka za to zaplatila téměř úplnou absencí ochrany z boků a zezadu. Bojový prostor byl otevřený a pancéřování chránilo především před střepinami a lehkou pěchotní palbou. Proti skutečnému protitankovému kanonu byl Marder velmi zranitelný. Konstrukce proto vyžadovala úplně jiný způsob boje než klasický tank. Posádka měla vyhledat vhodné místo, vystřelit a co nejrychleji změnit pozici. Marder nebyl určen k tomu, aby dlouho stál proti nepříteli a přestřeloval se s ním. Přesto měl jednu velmi důležitou výhodu. Díky relativně nízké hmotnosti a mobilitě mohl být rychle přesunut tam, kde se objevily nepřátelské tanky. Dobové hlášení jedné německé protitankové jednotky z roku 1943 dokonce zdůrazňovalo právě jeho mobilitu a schopnost rychle reagovat na hrozby. Zajímavé je také to, že Mardery nebyly určeny k boji úplně samostatně. Některé jednotky je používaly společně s útočnými děly StuG III. StuG nabízely lepší ochranu, zatímco Marder měl díky otevřenému bojovému prostoru lepší přehled o okolí.
Marder 38T byl od začátku považován za dočasné řešení. Němci dobře věděli, že otevřený stíhač tanků s tenkým pancířem není ideální dlouhodobá cesta. Jenže válka vyžadovala okamžité řešení a Němci měli k dispozici velké množství starších podvozků Panzeru 38(t). Právě schopnost přeměnit zastarávající tank na účinnou protitankovou zbraň prodloužila životnost celé konstrukce. Marder 38T bojoval na východní frontě, v Itálii i v Normandii a některé kusy se dostaly až do posledních měsíců války. V červnu 1944 měli Němci podle dochovaných přehledů přibližně 290 vozidel různých variant Marderu 38T, z nichž 244 bylo v provozuschopném stavu. Následující sovětské ofenzivy ale způsobily obrovské ztráty a v období od června do září 1944 bylo ztraceno 386 těchto vozidel. Konec Marderu přišel s nástupem lépe chráněných stíhačů tanků. Především Jagdpanzer 38(t) dokázal využít stejný základ podvozku mnohem efektivněji a nabídnout posádce uzavřený bojový prostor. Marder 38T tak splnil svůj účel: nebyl dokonalým tankem ani dokonalým stíhačem tanků, ale dokázal rychle proměnit zastaralý československý tankový podvozek v nebezpečnou protitankovou zbraň. A právě v tom spočívá jeho nejzajímavější historická vlastnost.
