Objekt 416: Sovětský tank ve kterém seděl řidič v otáčející se věži
Objekt 416 byl jedním z nejpodivnějších sovětských projektů 50. let, protože konstruktéři kvůli co nejnižší siluetě přesunuli celou čtyřčlennou posádku do otočné věže.
Sovětský svaz měl po druhé světové válce obrovské zkušenosti s konstrukcí tanků, ale zároveň hledal způsoby, jak je udělat stále nižší, lépe chráněné a zároveň dostatečně silné. Právě z této myšlenky vznikl v Charkově na konstrukční kanceláři závodu č. 75 projekt Objektu 416. První návrhy vznikaly už od podzimu 1949 a technický projekt byl dokončen v roce 1950. Původně přitom mělo jít o skutečný lehčí tank. Konstruktéři se snažili dosáhnout co nejnižší siluety, protože menší tank se hůře odhaluje a současně nabízí menší cíl pro nepřátelskou palbu. Jenže při vývoji došlo ke změně zadání. V roce 1951 byl projekt překlasifikován na samohybné dělo, respektive útočné dělo se 100mm kanonem. Právě tehdy začal Objekt 416 nabírat podobu, která z něj udělala jeden z nejbizarnějších sovětských experimentů. Vývoj navíc nešel hladce. Největší problém představovala právě otočná věž, která byla technicky mimořádně komplikovaná. První funkční prototyp byl nakonec dokončen až v roce 1952 a po dalších úpravách vznikla v roce 1953 definitivní zkušební konfigurace.

Největší zvláštnost se skrývala uvnitř. U běžného tanku je řidič umístěn v korbě, zatímco věž se otáčí nad ním. U Objektu 416 konstruktéři tento princip prakticky obrátili naruby. Všichni čtyři členové posádky byli umístěni v otočné zadní věži. Byl zde řidič, velitel, střelec i nabíječ. Věž přitom nebyla malá. Musela pojmout celou posádku, munici a zároveň 100mm kanon. Výsledkem byla obrovská zadní věž na relativně nízké korbě. Motor byl umístěn v přední části vozidla a díky tomu mohla být bojová část soustředěna dozadu. Celý stroj měl na svou velikost pozoruhodně nízkou siluetu. Výška činila přibližně 1,82 metru, což je u obrněného vozidla se 100mm kanonem skutečně mimořádná hodnota. Bojová hmotnost se pohybovala kolem 24 tun. Konstruktéři tak získali stroj, který byl nízký, relativně lehký a přitom měl výzbroj schopnou konkurovat mnohem těžším tankům. Jenže právě přesunutí řidiče do věže vytvořilo problém, který se na rýsovacím prkně nemusel zdát tak vážný. Řidič se totiž musel otáčet společně s věží. Jeho výhled byl omezený a při změně směru věže se měnila také orientace jeho stanoviště vůči korbě. Konstruktéři proto museli vytvořit komplikovaný systém ovládání a přenosu informací mezi otočnou věží a podvozkem. Během zkoušek se ukázalo, že právě řízení vozidla je jednou z největších slabin celého konceptu. Řidič měl při jízdě dopředu pouze omezený sektor, ve kterém mohl pohodlně sledovat terén. Tank tedy mohl mít skvělou ochranu a silné dělo, ale jeho řidič měl problém vůbec pořádně vidět, kam jede.

Výzbroj byla naopak velmi působivá. Objekt 416 dostal 100mm kanon M-63, který konstrukčně vycházel z osvědčeného kanonu D-10. M-63 však nebyl jen jednoduše převzatý D-10. Konstruktéři jej upravili a přidali například účinnější úsťovou brzdu a ejektor. Kanon měl být schopen ničit nepřátelské obrněnce na velkou vzdálenost a zároveň poskytovat dostatečnou palebnou sílu proti opevněným cílům. Vedle něj byl instalován koaxiální kulomet ráže 7,62 mm. Zajímavé bylo také nabíjení. Konstrukce počítala s mechanismem, který měl nabíjení usnadnit a udržet relativně vysokou rychlost střelby. Celý systém byl přitom zabudován do velmi nízkého vozidla. Podvozek poháněl dvanáctiválcový dieselový motor o výkonu přibližně 400 koní. Objekt 416 se podle uváděných údajů mohl pohybovat rychlostí kolem 45 až 50 km/h a na silnici měl dojezd přibližně 300 kilometrů. Pancíř nebyl na úrovni těžkých tanků, ale vzhledem k hmotnosti stroje byl poměrně účelně rozložen. Čelní část věže měla přibližně 110 mm pancíře, zatímco korba byla výrazně slabší. Nízká silueta měla být sama o sobě součástí ochrany. Čím menší cíl nepřítel vidí, tím obtížnější je ho zasáhnout. Jenže zkoušky ukázaly, že nízká silueta není všechno. Posádka měla kvůli stísněnému prostoru velmi obtížné pracovní podmínky. Problémy se objevovaly také u ovládacích mechanismů a elektrických kontaktů, které musely umožnit přenos ovládání a dalších funkcí mezi otočnou věží a korbou. Když se věž otáčela, muselo všechno fungovat bez ohledu na její polohu. To byla technicky složitá záležitost a právě takové detaily dokázaly celý projekt výrazně zkomplikovat.
Dalším problémem byla samotná bojová použitelnost. Objekt 416 mohl mít silné dělo a nízkou siluetu, ale jeho konstrukce měla zásadní nevýhodu při střelbě za pohybu. Řidič byl součástí otočné věže, a jeho omezené stanoviště ztěžovalo současné řízení vozidla a práci s věží. Konstrukce navíc nebyla ideální pro rychlou změnu směru palby během jízdy. To bylo důležité zejména ve chvíli, kdy se začalo porovnávat vozidlo s tradičněji koncipovanými samohybnými děly. Objekt 416 se nakonec dostal do státních zkoušek, ale do sériové výroby nikdy nešel. Jedním z důvodů bylo také srovnání s konkurenčním samohybným dělem SU-100P. Objekt 416 v některých parametrech nenabízel dostatečnou výhodu, která by ospravedlnila jeho složitou konstrukci. Výsledkem bylo rozhodnutí projekt ukončit. Vznikl pouze jeden prototyp, který se však zachoval dodnes. Jeho příběh ale neskončil úplně bez následků. Myšlenka umístit celou posádku do věže se v sovětském konstrukčním prostředí objevovala i později. Objekt 416 ukázal, že takové řešení může nabídnout zajímavé výhody. Korba může být kratší, motor může být umístěn vpředu a silueta může být extrémně nízká. Současně se však ukázalo, že řidič potřebuje při jízdě dostatečný výhled a že spojení jeho stanoviště s otočnou věží přináší řadu praktických problémů. Podobné experimenty proto pokračovaly, ale klasické uspořádání tanku nakonec zůstalo dominantní. Dnes je jediný dochovaný Objekt 416 jedním z nejzajímavějších exponátů ruské obrněné techniky. Jeho vzhled přitom pořád působí trochu neuvěřitelně. Nízká korba, obrovská zadní věž a 100mm kanon vypadají spíš jako výsledek nějakého experimentálního projektu než jako skutečné vojenské vozidlo. A právě tím Objekt 416 připomíná jednu důležitou věc. Vývoj tanků není jen příběhem úspěšných konstrukcí. Někdy je potřeba postavit něco opravdu zvláštního, aby konstruktéři zjistili, proč to vlastně nejde. Objekt 416 byl přesně takovým experimentem. Jeden prototyp, jeden velmi neobvyklý nápad a jedna důležitá lekce: řidič možná může sedět v otočné věži, ale rozhodně to neznamená, že by tam měl sedět.















