T28: Americké monstrum které mělo prorazit Hitlerovu linii

T28 vznikl v době, kdy se americké velení připravovalo na stále tvrdší boje v Evropě. Spojenecké armády očekávaly, že při postupu do Německa narazí na rozsáhlé obranné systémy, především na Siegfriedovu linii, která se táhla podél západní hranice Německa. Běžné tanky byly proti bunkrům a protitankovým překážkám omezené. Američané proto začali hledat vozidlo, které by mělo dostatečný pancíř na přežití palby těžkých německých zbraní a zároveň dostatečně silné dělo na ničení opevnění. Původní požadavek počítal s použitím 105mm kanonu T5E1, který byl umístěn v přední části vozidla. T28 měl být prakticky pohyblivým dělem a pancéřovaným štítem v jednom. Konstruktéři ale velmi rychle narazili na problém, který provázel celý projekt. Jak dostat více než 80tunové vozidlo do pohybu a zároveň zajistit, aby se jeho obrovská hmotnost nerozložila na tak malou plochu pásů, že by se okamžitě zabořil do terénu?

Zdroj: Wikipedia.org

Řešením byly čtyři pásy. T28 měl na každé straně dva pásové celky. Vnitřní pásy byly hlavní a vnější pásy pomáhaly rozložit hmotnost. Každá strana tak vytvářela mnohem širší kontaktní plochu se zemí, než jakou by měl klasický tank. To bylo důležité nejen kvůli hmotnosti, ale také kvůli pohybu přes měkký terén. Celý systém však měl jednu velmi zvláštní vlastnost. Vnější pásy bylo možné demontovat. Po jejich odstranění zůstaly vozidlu pouze vnitřní pásy a jeho šířka se výrazně zmenšila. Nešlo přitom jen o servisní možnost. Demontáž byla součástí konstrukce od začátku. Proč by někdo dobrovolně stavěl tank tak široký, že ho následně musí rozebírat? Odpověď je překvapivě praktická. T28 byl tak široký, že by jeho přeprava po některých evropských silnicích a železnicích představovala obrovský problém. Vnější pásy proto bylo možné sundat a přepravovat samostatně. Po dosažení oblasti nasazení se mohly znovu namontovat. Tím ale vznikal další problém. Celá operace byla časově náročná a rozhodně nešlo o něco, co by posádka zvládla během několika minut pod nepřátelskou palbou. Konstrukce T28 navíc neměla klasickou otočnou věž. Kanon byl uložen v mohutné pevné nástavbě v přední části. To znamenalo, že celé vozidlo muselo při změně směru střelby do značné míry změnit svou orientaci. Pro tank určený k útoku na opevnění to ale nebyla tak velká nevýhoda jako u běžného tanku. T28 neměl lovit nepřátelské tanky v rychlém manévrovém boji. Měl pomalu postupovat směrem k cíli a přežít palbu, která by zničila běžné vozidlo.

Zdroj: Wikipedia.org

Největší ochranu představoval pancíř. Přední část T28 měla až 305 mm pancéřování. To je číslo, které je působivé i při srovnání s nejznámějšími těžkými tanky druhé světové války. Boční pancíř byl samozřejmě slabší, ale stále velmi silný. Konstrukce tak byla zaměřena především na čelní útok. Když se vozidlo pohybovalo směrem k opevnění, jeho nejsilnější pancíř měl být natočen proti nepříteli. 105mm kanon T5E1 byl zase určen k ničení německých bunkrů a dalších silně opevněných cílů. V případě potřeby mohl použít také protitankovou munici. T28 tedy nebyl pouze obrněným buldozerem. Jeho zbraň měla dostatečnou sílu, aby představovala vážnou hrozbu i pro německé těžké tanky. Jenže za tuto ochranu se platilo obrovskou hmotností a velmi nízkou rychlostí. T28 používal benzínový motor Ford GAF, který byl známý například z tanku M4A3 Sherman. Motor měl výkon přibližně 500 koní. U Shermana šlo o velmi použitelnou pohonnou jednotku. U T28 však musel rozpohybovat více než čtyřnásobnou hmotnost. Výsledkem byla maximální rychlost pouze kolem 13 km/h. To znamenalo, že T28 nebyl jen pomalý. Byl extrémně pomalý. Když se dal do pohybu, jeho posádka musela počítat s tím, že jakmile vyrazí určitým směrem, nebude jednoduché svůj plán rychle změnit. Jeho úkolem proto nebylo provádět rychlé manévry. T28 měl využít svou ochranu a postupovat vpřed navzdory nepřátelské palbě. Dalším velmi neobvyklým detailem byla absence klasického velitelského stanoviště s otočnou věží. Posádka měla omezený výhled a musela využívat průzory a periskopy. V tak obrovském vozidle přitom bylo důležité udržet komunikaci mezi jednotlivými členy posádky. T28 byl natolik dlouhý a široký, že vzdálenost mezi jednotlivými stanovišti byla značná. Vývoj pokračoval během roku 1944 a první prototyp byl dokončen v roce 1945. A právě tady přišla největší ironie celého projektu. Německo se vzdalo dříve, než T28 stihl zasáhnout do války. Vozidlo, které bylo vytvořeno především kvůli prolomení německých opevnění, tedy nikdy nedostalo příležitost splnit svůj původní úkol. T28 dorazil příliš pozdě. Místo bojového nasazení následovala série zkoušek v Americe. Ani tím ale jeho historie neskončila. Celkem byly dokončeny pouze dva prototypy. Jeden z nich měl během testování vážnou poruchu motoru a později byl zničen požárem. Druhý přežil a dlouhé roky byl vystaven v různých vojenských zařízeních. Po desetiletích se dostal do National Armor and Cavalry Museum ve Fort Moore, kde je dnes jednou z nejzajímavějších amerických obrněných konstrukcí. T28 navíc během své historie několikrát změnil označení. Původně byl označován jako Heavy Tank T28, později byl překlasifikován jako 105 mm Gun Motor Carriage T95 a následně se opět vrátil k označení T28. Důvodem byly mimo jiné změny v tom, jak americká armáda jednotlivé typy obrněných vozidel klasifikovala. Nešlo tedy jen o jednoduchou změnu názvu, ale také o odraz toho, že americké velení stále hledalo správné místo pro tak extrémní konstrukci. A právě klasifikace krásně ukazuje, jak neobvyklý T28 vlastně byl. Nebyl to klasický tank, protože neměl otočnou věž. Nebyl to běžný stíhač tanků, protože jeho hlavním úkolem nebylo lovit nepřátelské tanky. A nebylo to ani klasické samohybné dělo. Byl to specializovaný průlomový stroj, který vznikl pro velmi konkrétní situaci. Ta situace ale zmizela dříve, než se do ní T28 mohl zapojit. T28 tak zůstává jedním z nejlepších příkladů toho, jak může válka vytvořit techniku, která je technologicky fascinující, ale nakonec se nikdy neukáže v reálném boji. Američané do něj vložili obrovské množství pancíře, silný kanon a neobvyklý čtyřpásový podvozek. Vzniklo vozidlo, které mělo přežít přímý útok na nejsilnější německá opevnění. Jenže když byl konečně připravený, už nebylo co prorážet. A právě proto je T28 dodnes tak zajímavý. Ne kvůli počtu vítězství nebo zničených tanků, ale kvůli tomu, že představuje odpověď na problém, který válka vyřešila sama ještě před jeho nasazením.