7TP: Polský tank který byl v roce 1939 modernější než Němci čekali
7TP byl nejvýznamnějším polským tankem zářijové kampaně roku 1939 a pod nenápadným vzhledem ukrýval několik překvapivě moderních řešení.
7TP nevznikl od nuly. Jeho základem byl britský Vickers Mark E, známý také jako Vickers 6 ton, jehož licenci Polsko zakoupilo na začátku třicátých let. Poláci ale rychle zjistili, že samotný britský tank jejich požadavkům úplně nevyhovuje, a místo jednoduchého kopírování začali konstrukci upravovat. Výsledkem byl 7TP, jehož název znamenal přibližně 7 tonowy polski, tedy sedmitunový polský. Název přitom poměrně rychle přestal odpovídat realitě, protože pozdější verze vážily podstatně více. Z původního Vickersu zůstal především základ konstrukce, zatímco pohonná jednotka, výzbroj, věž a další části prošly změnami. Jednou z nejdůležitějších bylo použití vznětového motoru. Právě dieselový pohon byl v první polovině třicátých let u tanků stále poměrně neobvyklý. Poláci použili motor vycházející ze švýcarské konstrukce Saurer, který byl vyráběn v Polsku a dával tanku lepší pohonnou jednotku než původní Vickers. 7TP se díky tomu zařadil mezi první sériově vyráběné tanky používající dieselový motor. Výhodou nebyla jen spotřeba. Nafta byla také méně náchylná k vznícení než benzin, což u obrněného vozidla rozhodně nebyla zanedbatelná vlastnost. První sériové 7TP však vypadaly úplně jinak než tank, který si dnes většina lidí pod tímto označením představí. Měly totiž dvě malé věže, v každé jeden kulomet. Podobné řešení nebylo na začátku třicátých let nijak šokující, ale vývoj protitankových zbraní velmi rychle ukázal, že tank vybavený pouze kulomety bude mít proti jiným obrněným vozidlům značný problém. Polsko proto začalo hledat výrazně silnější výzbroj a právě tím vznikla nejslavnější podoba 7TP.
Zlom přišel s rozhodnutím nahradit dvě kulometné věže jednou větší věží s kanonem. V roce 1935 byla uzavřena dohoda se švédskou společností Bofors a výsledná jednověžová varianta dostala 37mm kanon Bofors, doplněný polským kulometem wz. 30 ráže 7,92 mm. Prototyp jednověžového 7TP prošel zkouškami v únoru 1937 a následně se rozběhla výroba. Právě 37mm kanon byl jedním z důvodů, proč mohl být 7TP v roce 1939 velmi nebezpečným protivníkem. Německá invazní armáda totiž zdaleka nebyla složena pouze z později proslavených těžkých a středních tanků. Velkou část německých obrněných jednotek stále tvořily lehké Panzer I a Panzer II, proti kterým byla výzbroj 7TP velmi účinná. Polský tank tak rozhodně nebyl bezmocným strojem čekajícím na zničení. Jeho zásadním problémem bylo něco jiného. Pancíř byl tenký. Čelo korby dosahovalo přibližně 17 mm a tank tak mohl být poměrně snadno vyřazen protitankovým dělem. Posádka se proto nemohla spoléhat na ochranu a musela využívat pohybu, terénu a výzbroje. Přibližně deset tun těžký jednověžový 7TP dokázal jet okolo 37 km/h a jeho posádku tvořili tři muži. Ještě zajímavější než dělo však byla jedna nenápadná součást na střeše tanku. Gundlachův otočný periskop umožňoval pozorovat okolí tanku bez toho, aby se pozorovatel musel neustále otáčet nebo vystrkovat hlavu z věže. Zařízení navrhl polský konstruktér Rudolf Gundlach a princip byl natolik povedený, že se dostal i mimo Polsko. Britové před válkou získali práva k jeho výrobě a podobný systém se následně objevil v celé řadě spojeneckých obrněných vozidel. Nenápadný polský vynález tak měl mnohem delší život než samotný 7TP.
Když 1. září 1939 Německo napadlo Polsko, dostal 7TP příležitost ukázat, co skutečně dokáže. Jenže Poláci měli problém, který žádná technická vlastnost tanku nemohla vyřešit. Těchto vozidel měli příliš málo. Údaje o celkové produkci se mezi zdroji liší podle toho, zda jsou započítávány různé výrobní série a varianty. Oficiální historický popis World of Tanks uvádí 110 jednověžových vozidel vyrobených do září 1939, zatímco polské historické zdroje pracují s celkovým počtem kolem 132 kusů 7TP. To stačilo pouze na několik jednotek a rozhodně ne na vytvoření obrněné síly schopné zastavit německou invazi. Tanky 7TP bojovaly například v rámci 1. a 2. praporu lehkých tanků a další stroje se zapojily do obrany Varšavy. První prapor disponoval 49 jednověžovými vozidly a bojoval od začátku září na několika místech. Některé 7TP se později dostaly až do bojů u Tomaszówa Lubelského. V jednotlivých střetech dokázaly polské tanky německým obrněncům způsobovat ztráty, jenže celková situace polské armády se rychle zhoršovala. Neustálé ústupy znamenaly problémy s palivem, opravami i zásobováním. Tank přitom nemusel být zasažen nepřátelským granátem, aby byl ztracen. Porouchané nebo opuštěné vozidlo během rychlého ústupu často nebylo možné odtáhnout. Některé stroje proto jejich vlastní posádky zničily, aby nepadly do rukou nepřítele. Příběh 7TP však pokračoval i po porážce Polska. Několik vozidel získali Němci i Sověti, kteří se o polskou techniku pochopitelně zajímali. Z dochovaných sovětských dokumentů jsou známé nejméně tři ukořistěné 7TP se sériovými čísly 5057, 5091 a 5097. Sověti označovali konstrukci jednoduše jako polský Vickers. Pouze jeden z těchto strojů se jim podařilo uvést do provozuschopného stavu, zatímco další posloužily jako zdroj náhradních dílů. Funkční vozidlo následně podrobili zkouškám. Je to zajímavý konec stroje, který byl ještě několik měsíců předtím jedním ze symbolů snahy Polska modernizovat vlastní obrněné síly. Ještě před válkou přitom Poláci věděli, že 7TP nebude stačit navždy. Probíhaly práce na jeho dalším zdokonalení a vznikaly pokusy o zesílení pancíře a úpravy pohonné soustavy. S těmito změnami je spojováno označení 9TP. Pokud by válka nezačala v září 1939, polské tankové jednotky se mohly postupně dočkat dalších modernizovaných vozidel. Místo toho byla výroba přerušena invazí a celý polský zbrojní průmysl se během několika týdnů dostal pod kontrolu okupantů. Právě proto je 7TP zajímavější, než by naznačoval jeho poměrně nenápadný vzhled. Nebyl revolučním tankem a rozhodně nebyl nezničitelný. Měl slabé pancéřování a vznikl v příliš malém množství. Současně však ukazuje, že polská armáda před druhou světovou válkou nebyla technologicky tak zaostalá, jak bývá někdy zobrazována. Poláci vzali zahraniční konstrukci, přepracovali ji, použili dieselový motor, instalovali účinný 37mm Bofors, vybavili tank moderním pozorovacím systémem a vytvořili vozidlo, které dokázalo v roce 1939 představovat vážnou hrozbu pro německé tanky stejné kategorie. Největší slabinou 7TP nakonec nebyla jeho konstrukce. Bylo jich jednoduše příliš málo na válku, která právě začínala.
