Historické bitvy ukázaly že čistá realita hráče dlouho neudrží
Historické bitvy ve World of Tanks měly být splněným snem pro hráče, kteří chtěli autentičtější zážitek než běžný náhodný matchmaking.
Když Wargaming představil historické bitvy jako jednu z hlavních novinek aktualizace 9.0, působilo to jako logický krok. World of Tanks byl od začátku postavený na skutečných tancích, reálných modelech techniky a silném marketingu kolem historie, muzeí a autenticity, takže režim inspirovaný konkrétními bitvami dával na papíře perfektní smysl. Oficiální popis tehdy mluvil o scénářích jako operace u Balatonu, Ardeny nebo Kursk a sliboval vozidla, výbavu i mapy co nejbližší historické předloze. Na první pohled to zní jako ideální odpověď na jednu starou výtku komunity. Spousta hráčů dlouhá léta vnímala jako zvláštní, že se ve World of Tanks potkávají stroje z různých období, různé státy mohou bojovat bok po boku a realita ustupuje potřebám matchmakingu a hratelnosti. Právě akademická studie o World of Tanks ukazuje, že hráči tenhle rozpor dobře vnímají a běžně chápou, že hra neustále balancuje mezi historickou věrností a tím, aby byla prostě zábavná.
Jenže historické bitvy World of Tanks šly právě tam, kam běžná hra většinou nechce. Každý scénář měl omezený seznam vozidel, tanky dostávaly historické moduly, používaly odpovídající munici a mapa se snažila co nejvíc přiblížit reálnému bojišti i období. Hráč si tedy nešel jen zastřílet do jiné fronty, ale vstupoval do režimu, kde mu hra podstatně víc určovala, s čím a jak bude bojovat. A tady začíná ta nejzajímavější část. Ve World of Tanks totiž hráči často říkají, že chtějí větší realismus, ale jen do chvíle, než realismus začne omezovat pohodlí nebo tempo hraní. Studie založená na rozhovorech s hráči ukázala, že lidé sice oceňují historickou přesnost a milují technické detaily tanků, zároveň ale sami připouštějí, že bez určitých ústupků by hra nebyla příjemná. Jako příklad zaznívá třeba rychlá oprava pásů oproti realitě, protože čekat příliš dlouho by bylo věrnější historii, ale horší pro samotnou zábavu. Historické bitvy se tak dostaly do pasti, která je pro článek skvělá a přitom se o ní moc nepíše. Režim se snažil splnit sen části publika o autentickém střetu, ale zároveň tím ořezával přesně ty svobody, na které byli hráči zvyklí z klasických bitev. Nemohl sis jednoduše vzít cokoli, co tě baví, nemohl sis běžně skládat ideální sestavu podle vlastního stylu a na začátku jsi do historických bitev vstupoval jen sólo, protože hraní v četě mělo být doplněno až později.
Tohle omezení je důležitější, než se může zdát. U běžného hráče World of Tanks není hlavní jen samotný tank, ale také rytmus hraní, volnost výběru a zvyk, že si režim přizpůsobí sobě. Jakmile hra začne říkat, že teď se pojede jen s vybranými vozidly, s historickou konfigurací a v přesně stanovených kulisách, část kouzla autenticity se okamžitě mění v pocit svázanosti. Přesně tady se potvrzuje poznatek ze studie, že hráči nevnímají historickou přesnost jako absolutní hodnotu, ale jako něco, co musí fungovat společně s plynulou hratelností. Velmi zajímavý detail je i v tom, jak World of Tanks historickou autenticitu podává obecně. Akademická studie popisuje, že hra používá selektivní realismus. Dává velký důraz na vzhled, parametry a technické detaily strojů, ale samotnou válku zobrazuje hlavně skrz ničení tanků, nikoli skrz lidské následky boje. To znamená, že World of Tanks působí historicky, ale jen v určitých vrstvách, a historické bitvy tento princip vytáhly do popředí mnohem víc než klasický režim. Právě proto byly historické bitvy ve World of Tanks tak fascinující a zároveň tak křehké. Ukazovaly, že hráče láká historie, vojenská technika a pocit, že řídí něco skutečného, ale jen málokdo chce přijmout všechna omezení, která by z opravdové historie plynula. Hráči podle studie často vnímají autenticitu spíš jako vyjednávání mezi fakty a zábavou než jako něco, co má být dotažené do úplného konce. Když se na to člověk podívá zpětně, historické bitvy byly vlastně testem jedné důležité otázky. Chtějí hráči World of Tanks opravdu realistickou tankovou hru, nebo chtějí hlavně iluzi realismu, která dobře vypadá, dobře se prodává a přitom nepřekáží zábavě. Všechno, co o World of Tanks víme z oficiálního popisu režimu i z výzkumu hráčského vnímání historie, spíš ukazuje na druhou možnost. A to je na celém tématu možná nejlepší. Historické bitvy ve World of Tanks nejsou zajímavé jen jako starý zapomenutý režim, ale hlavně jako důkaz, že komunita často miluje historii do chvíle, než jí historie sáhne na pohodlí. Ve chvíli, kdy autenticita znamená omezený výběr, pevné scénáře a menší svobodu, začne být pro mnoho lidí cennější klasická bitva než sebelepší rekonstrukce slavného střetu.
