FCM 36: Tank který se po porážce vrátil do bitvy
FCM 36 byl jedním z nejmodernějších francouzských tanků roku 1940, přesto po porážce Francie skončil v německých službách a některé kusy dostaly úplně novou zbraň.
FCM 36 patří mezi francouzské tanky, které jsou dnes poněkud zastíněny známějšími stroji jako Char B1 bis nebo Somua S35. Přitom šlo o velmi zajímavou konstrukci, která v několika ohledech předběhla svou dobu. Tank vznikl jako součást francouzského programu na náhradu zastaralých Renaultů FT a armáda požadovala především dobře pancéřované vozidlo schopné doprovázet pěchotu. FCM 36 dostal svařovaný trup s výrazně skloněnými pancéřovými deskami, což mu dávalo na pohled velmi moderní vzhled. Maximální tloušťka pancíře dosahovala 40 mm. Další zajímavostí byl jeho dieselový motor Berliet-Ricardo. FCM 36 se tak stal prvním sériově vyráběným francouzským tankem poháněným dieselem. Mezi lety 1938 a 1939 vzniklo pouze 100 kusů, protože výroba byla ve srovnání s konkurenčními konstrukcemi příliš drahá. Tanky byly rozděleny mezi 4. a 7. prapor tanků a v květnu 1940 se dostaly přímo do bojů proti německé invazi.
Jedna z nejtvrdších zkoušek FCM 36 přišla 14. května 1940 během bojů u Bulsonu poblíž Sedanu. Německé jednotky právě překračovaly řeku Mázu a francouzské velení se pokusilo vytvořené předmostí zlikvidovat protiútokem. Do útoku vyrazily také FCM 36 ze 7. praporu. Francouzské tanky přitom nebyly úplně bez šance. Jejich pancíř dokázal odolávat některým německým protitankovým zbraním a německé tanky měly zpočátku problém francouzské stroje spolehlivě vyřadit. Problémem však byla francouzská výzbroj. Standardní 37mm kanon SA18 měl velmi omezenou účinnost proti německým tankům s lepším pancéřováním. FCM 36 tak mohl nepřátelské palbě odolávat, ale často nedokázal stejným způsobem odpovědět. Bitva nakonec dopadla katastrofálně. Ze 36 FCM 36 nasazených 7. praporem jich bylo 26 ztraceno. Některé byly zničeny v boji, jiné opuštěny kvůli poškození nebo problémům s postupem. Francouzské jednotky se musely stáhnout a německý průlom pokračoval. FCM 36 přitom nebyl špatně pancéřovaný tank. Jeho hlavním problémem byla kombinace slabé výzbroje, nízké rychlosti a velmi malé posádky. Tank měl pouze 2 členy posádky, takže velitel musel současně plnit několik úkolů. Zajímavější část příběhu FCM 36 ale přišla až po francouzské porážce. Němci ukořistili nejméně 37 těchto tanků a zařadili je pod označení Panzerkampfwagen 737 FCM(f). Několik dalších strojů bylo pravděpodobně získáno později. Němci ale rychle zjistili, že samotný tank už není příliš perspektivní. Jeho 37mm kanon byl slabý a vozidlo bylo pomalé. Podvozek však stále představoval hodnotný základ. V roce 1943 proto Němci část FCM 36 přestavěli. Z tanku zmizela původní věž a na podvozek byla namontována otevřená nástavba s výkonným 75mm kanonem PaK 40. Celkem vzniklo 10 těchto stíhačů tanků známých jako Marder I. Dalších 12 FCM 36 bylo přestavěno na samohybná děla s houfnicí ráže 105 mm. Původně francouzský tank tak dostal druhý život v německých službách. Některé Mardery I postavené na podvozku FCM 36 bojovaly ještě v Normandii v roce 1944.
FCM 36 je tak zajímavým příkladem toho, jak rozdílně může dopadnout konstrukce během války. Francouzi do něj vložili moderní řešení, dieselový motor a svařovaný skloněný pancíř, ale jeho slabá výzbroj a pomalost mu znemožnily konkurovat německým tankům. Po pádu Francie však jeho podvozek ještě zdaleka nebyl odepsaný. Němci z něj udělali stíhač tanků, který měl úplně jinou úlohu než původní FCM 36. Z původních 100 vyrobených tanků se dnes dochoval jediný kompletní exemplář. Nachází se v Musée des Blindés ve francouzském Saumuru a byl dokonce uveden do pojízdného stavu. FCM 36 tak přežil nejen vlastní zánik francouzské tankové armády, ale i přestavby a několik let německého používání. Jeho historie přitom ukazuje, že ani tank, který v roce 1940 působil jako slepá ulička, nemusel být pro svého nového majitele bezcenný.
