M5 Stuart: Tank který měl původně bojovat proti Japoncům
M5 Stuart vznikl jako rychlá modernizace amerického lehkého tanku, ale jeho skutečná kariéra se nakonec rozšířila téměř do všech koutů války.
M5 Stuart byl jedním z nejpočetnějších amerických lehkých tanků druhé světové války, přestože dnes stojí ve stínu mnohem slavnějšího Shermanu. Jeho příběh začal už před válkou u tanku M2, ze kterého Američané postupně vytvořili řadu M3 Stuart. Vývoj M5 byl reakcí především na výrobní problémy a potřebu co nejrychleji zvýšit produkci. Američané proto využili automobilové motory Cadillac a upravili konstrukci tak, aby bylo možné tank vyrábět v továrnách, které nemohly snadno produkovat složitější obrněná vozidla. Výsledkem byl tank, který vypadal podobně jako M3, ale měl přepracovaný trup a jiný pohonný systém. Od roku 1942 vznikaly tisíce M5 a M5A1. Celkem bylo postaveno více než 13 000 vozidel řady M3 až M3A3 a další tisíce M5. World of Tanks uvádí, že Stuart byl dodáván prakticky všem hlavním spojeneckým státům v rámci Lend-Lease.
Zajímavé je, že Stuart původně nebyl určen k tomu, aby se utkával s těžkými tanky. Jeho hlavní výhodou byla rychlost a spolehlivost. Američané ho používali především k průzkumu a podpoře pěchoty. První bojovou zkušenost získaly tanky řady M3 v severní Africe. Tam se ukázalo, že proti německým středním tankům už jejich 37mm kanon není příliš účinný. Stuart ale stále dokázal využít svou mobilitu. Posádky se proto učily vyhýbat přímému souboji a využívat terén, rychlé přesuny a obchvaty. Ještě zajímavější kariéru měl Stuart mimo americkou armádu. Britové ho pojmenovali Stuart podle amerického generála J. E. B. Stuarta a dostali ho ve velkých počtech. Australané ho používali v džungli proti Japoncům a Sovětský svaz ho dostával přes Lend-Lease. Některé Stuarty se tak dostaly na východní frontu, kde se jejich posádky musely vypořádat s podstatně horšími podmínkami, než pro jaké byl tank původně navržen.
Právě univerzálnost byla jednou z největších předností Stuartu. Nebyl nejlepší v žádné konkrétní kategorii, ale byl dostatečně spolehlivý, rychlý a jednoduchý, aby mohl sloužit prakticky kdekoliv. Jeho podvozek se navíc stal základem pro několik dalších vozidel. Jedním z nich byl M8A1, který využíval podvozek M5 a dostal otevřenou věž s 75mm houfnicí. M5 Stuart se tak postupně změnil z klasického lehkého tanku na celou rodinu různých vozidel. Některé sloužily jako průzkumné tanky, jiné jako stíhače tanků nebo velitelská vozidla. Přestože byl v době svého vzniku relativně moderní, rychle zastaral. To ale neznamenalo jeho konec. Právě díky jednoduché konstrukci mohl být používán ještě dlouho poté, co už proti moderním tankům neměl šanci. Jeho historie proto není příběhem o tanku, který vyhrával velké tankové bitvy. Je spíš příběhem vozidla, které se dokázalo přizpůsobit. Stuart bojoval v poušti, džungli i na východní frontě a jeho podvozek posloužil jako základ pro další techniku. Právě proto patří mezi nejzajímavější americké tanky, o kterých se dnes paradoxně mluví méně než o mnohem slavnějších vozidlech.
