FV201: Britský tank který měl být připravený na další válku
FV201 byl britský poválečný projekt tanku, který měl spojit zkušenosti z druhé světové války s představami o tom, jak bude vypadat příští generace obrněné techniky.
Britové začali na projektu FV201, známém také jako A45, pracovat ještě před koncem druhé světové války. Zkušenosti z bojů totiž ukázaly, že jejich těžké tanky, například Churchill, už rychle přestávají stačit vývoji německých obrněnců. Německý Tiger a především Panther ukázaly, že budoucí tank bude potřebovat nejen silný pancíř, ale také výkonný kanon, dobrou mobilitu a schopnost bojovat na velkou vzdálenost. Britové proto začali hledat nový těžký tank, který by byl výrazně modernější než Churchill. Zajímavé je, že původní požadavky počítaly s poměrně vysokou rychlostí a současně s velmi silným pancéřováním. Vývoj však probíhal v období, kdy se situace v Evropě dramaticky změnila. Když válka skončila, britská armáda už neměla stejný tlak na rychlé zavedení nového těžkého tanku jako během války. Projekt ale pokračoval, protože se brzy ukázalo, že konec druhé světové války neznamená konec závodů v obrněné technice. Naopak začínala studená válka a Britové potřebovali něco, co by dokázalo čelit novým sovětským tankům. Právě zde se začal původně válečný projekt A45 měnit v mnohem ambicióznější konstrukci.
FV201 měl velmi klasické uspořádání. Motor byl umístěn vzadu, řidič seděl v přední části korby a bojový prostor se nacházel uprostřed. Na rozdíl od některých experimentálních poválečných konstrukcí se Britové nesnažili vytvořit exotický tank s neobvyklou věží nebo automatickým nabíjením. Jeho síla měla vycházet především z robustní konstrukce a silného děla. První prototyp byl dokončen v roce 1945, tedy prakticky na samém konci války. Stroj byl ale stále ve fázi vývoje a britští konstruktéři měli před sebou řadu problémů. Jedním z nich byla hmotnost. Čím více pancíře na tank přidali, tím více rostla jeho hmotnost a tím obtížnější bylo udržet požadovanou rychlost. Dalším problémem byla výzbroj. Britové experimentovali s různými možnostmi a postupně se ukazovalo, že původní koncepce nebude stačit proti nejnovějším sovětským tankům. Právě tady začal FV201 získávat velmi zajímavé místo v historii britských tanků. Nebyl totiž jen jedním neúspěšným prototypem. Jeho podvozek se stal základem dalšího vývoje, který nakonec vedl k mnohem slavnějšímu tanku. Britští konstruktéři totiž potřebovali rychle reagovat na sovětský vývoj. Po válce se objevily informace o stále těžších sovětských tancích a Britové nechtěli riskovat, že jejich vlastní obrněné jednotky budou mít proti novým protivníkům nedostatečnou palebnou sílu. Vývoj se proto postupně přesunul k novému projektu označovanému FV214. A právě tady se začíná příběh FV201 překrývat s historií tanku Conqueror.
Zajímavostí je, že Britové nakonec využili některé zkušenosti z FV201 při vývoji dalšího stroje. Podvozek A45 poskytl konstruktérům cenné informace o tom, jak se bude chovat těžký tank nové generace. FV201 měl být původně samostatným bojovým vozidlem, ale postupně se ukázalo, že mnohem větší smysl bude mít využít jeho základ a vybavit ho úplně novou věží a silnější výzbrojí. Výsledkem tohoto vývoje se stal Conqueror, který dostal mohutný 120mm kanon. Ten byl navržen především jako odpověď na sovětské těžké tanky a představoval obrovský skok oproti předchozím britským zbraním. FV201 se tak paradoxně stal důležitějším jako základ pro další tank, než by byl jako samostatný sériový typ. Původní A45 přitom nebyl žádný malý stroj. Jeho konstrukce byla robustní a počítala s hmotností kolem 50 tun. Pohon zajišťoval motor Rolls Royce Meteor, tedy motor, který vycházel z leteckého Rolls Royce Merlin používaného například ve stíhačkách Spitfire a Hurricane. Meteor byl jeho pozemní vývojovou variantou a Britové ho používali v celé řadě tanků. FV201 tak pokračoval v typicky britské tradici využívání motoru příbuzného s leteckou technikou. Motor poskytoval vysoký výkon, ale zároveň se ukazovalo, že pro opravdu těžký poválečný tank bude potřeba ještě více výkonu a především lepší celkové řešení pohonného systému. Velkou otázkou byla také ochrana. Britové už během války pochopili, že samotná tloušťka pancíře není jediným řešením. Důležitý je jeho sklon a celkové uspořádání korby. FV201 proto využíval modernější tvarování pancíře než starší britské konstrukce. Přesto však nebyl navržen jako extrémně pomalý „pohyblivý bunkr“. Cílem bylo vytvořit těžký tank, který bude schopen držet krok s ostatními jednotkami. Do celé situace navíc zasáhla korejská válka. V roce 1950 vypukl konflikt, který připomněl britskému velení, že velká pozemní válka může přijít mnohem dříve, než se očekávalo. Sovětský svaz podporoval Severní Koreu a západní státy se začaly obávat možnosti širšího konfliktu. Pro Brity to znamenalo nový tlak na vývoj těžkého tanku schopného čelit sovětským obrněncům. Vývoj proto nabral na rychlosti. Původní FV201 ale postupně ustoupil novější koncepci. Britové potřebovali silnější dělo, lepší ochranu a konstrukci, která by dokázala držet krok s vývojem sovětských tanků. Z A45 se proto stal jakýsi vývojový základ pro další projekt. Výsledný Conqueror byl podstatně větší a těžší než původní FV201 a jeho obrovský 120mm kanon z něj udělal jeden z nejmocněji vyzbrojených západních tanků své doby. Conqueror měl jediný hlavní úkol: porazit sovětské těžké tanky na velkou vzdálenost. Britové dokonce předpokládali, že by měl operovat společně s Centuriony, které by představovaly rychlejší a univerzálnější část obrněných jednotek, zatímco Conqueror by poskytoval těžkou palebnou podporu. A právě tím se historie FV201 uzavírá. Samotný A45 se do velkosériové výroby nedostal. Vzniklo pouze několik prototypů a vývoj se přesunul k jeho následníkům. Přesto jeho význam rozhodně nebyl nulový. FV201 pomohl Britům získat zkušenosti, které následně využili při stavbě těžších poválečných tanků. FV201 je proto přesně ten typ tanku, na kterém je krásně vidět, jak složitý byl vývoj obrněné techniky po druhé světové válce. Válka skončila, ale konstruktéři nemohli jednoduše zastavit. Během několika let se z německých Tigerů a Pantherů stal nový problém v podobě sovětských IS tanků a dalších těžkých konstrukcí. Britové museli neustále přemýšlet, co bude stát na druhé straně bojiště za dalších pět nebo deset let. FV201 na tuto otázku nakonec nedokázal odpovědět sám. Jeho skutečná hodnota spočívala v tom, že poskytl základ a zkušenosti pro konstrukci další generace. Nebyl tedy tankem, který by se proslavil vítěznými bitvami. Nebyl ani tankem, který by vznikl ve stovkách kusů. Byl mezikrokem. A někdy právě takové stroje rozhodují o tom, jak bude vypadat tank, který přijde po nich.
