A-32: Tank, který připravil cestu legendě T-34
A-32 byl sovětský experimentální tank, jehož konstrukce a úspěšné zkoušky pomohly položit základy slavného T-34.
Sovětský A-32 patří mezi nejdůležitější experimentální tanky předválečného období. Přestože se nikdy nedostal do sériové výroby pod svým původním označením, jeho konstrukce sehrála zásadní roli při vzniku jednoho z nejslavnějších tanků druhé světové války. Na konci třicátých let totiž sovětští konstruktéři hledali náhradu za rychlé tanky řady BT a snažili se vytvořit vozidlo, které by dokázalo nabídnout lepší ochranu, silnější výzbroj a zároveň si zachovalo vysokou pohyblivost.
Vývoj probíhal v konstrukční kanceláři závodu č. 183 v Charkově pod vedením Michaila Koškina. Konstruktéři připravili dva rozdílné návrhy. Prvním byl A-20, který používal kombinovaný kolový a pásový pohon. Druhým byl A-32, jenž spoléhal výhradně na pásy. Oba projekty měly ukázat, jakým směrem by se měl další vývoj sovětských středních tanků ubírat.
A-32 se od svého konkurenta odlišoval především jednodušší konstrukcí podvozku. Zatímco A-20 mohl využívat také pojezd na kolech, A-32 měl klasický pásový pohon. To znamenalo méně komplikovaný systém a možnost lépe využít hmotnost vozidla pro pancéřování a výzbroj. Právě tato vlastnost se později ukázala jako velmi důležitá.
První prototyp A-32 měl bojovou hmotnost přibližně 19 tun a používal dieselový motor V-2 o výkonu 500 koní. Jeho pancéřování dosahovalo na čelních částech přibližně 30 mm. Výzbroj tvořil 76,2mm kanón L-10, který představoval výrazný posun oproti menším kanónům používaným na mnoha starších sovětských tancích. Kombinace relativně nízké hmotnosti, silného motoru a výkonné zbraně dávala A-32 velmi zajímavé vlastnosti.
Zkoušky obou prototypů probíhaly v roce 1939. Konstruktéři a vojenští představitelé sledovali nejen rychlost a schopnost překonávat překážky, ale také spolehlivost, ovladatelnost a možnosti dalšího vývoje. A-20 měl výhodu při jízdě na silnici díky kolovému pohonu, ale A-32 nabízel jednodušší konstrukci a větší rezervu pro budoucí zesílení pancíře.
Důležitou roli sehrály také zkušenosti z bojů ve Španělsku a na sovětsko-finské frontě. Ukázalo se, že moderní protitankové zbraně představují pro lehce pancéřovaná vozidla stále větší nebezpečí. Rychlost sama o sobě už nemohla zajistit dostatečnou ochranu. Armáda proto potřebovala tank, který by dokázal odolat silnější palbě a současně si zachoval schopnost pohybovat se v obtížném terénu.
A-32 dostal další příležitost během dodatečných zkoušek. Jeden z prototypů byl zatížen přídavným závažím, aby se ověřilo, jak si poradí s vyšší hmotností. Celková hmotnost tak dosáhla přibližně 24 tun. Cílem bylo zjistit, zda konstrukce zvládne budoucí zesílení pancéřování, aniž by došlo k zásadnímu zhoršení jízdních vlastností. Výsledky byly dostatečně přesvědčivé, aby se armáda přiklonila k dalšímu rozvoji právě této konstrukční větve.
Dne 19. prosince 1939 následovalo zásadní rozhodnutí. Sovětské vedení nařídilo připravit upravené tanky se zesíleným pancéřováním o tloušťce až 45 mm a výkonnějším 76,2mm kanónem L-11. Upravené vozidlo mělo nést označení T-34 a bylo přijato do výzbroje Rudé armády. Tím se uzavřela kapitola experimentálního A-32 a začala cesta tanku, který se později stal symbolem sovětské obrněné techniky.
Je však důležité nezaměňovat A-32 se sériovým T-34. Nešlo o totožné vozidlo. T-34 dostal další konstrukční úpravy, zesílené pancéřování a změny, které byly nutné pro sériovou výrobu i skutečné bojové nasazení. A-32 představoval především důležitý vývojový základ, na kterém konstruktéři mohli stavět.
Ve World of Tanks PC se A-32 objevuje jako sovětský prémiový střední tank IV. úrovně. Jeho skutečný historický význam je ale mnohem větší než jeho herní zařazení. Bez experimentů s A-32 by cesta k výsledné podobě T-34 mohla vypadat úplně jinak. Právě proto si tento prototyp zaslouží pozornost, i když se nikdy nestal masově vyráběným bojovým vozidlem.
