KV-13: Sovětský tank který měl nahradit T-34
KV-13 byl jeden z nejzajímavějších sovětských experimentů druhé světové války. Konstruktéři se pokusili vytvořit jediný tank, který by spojil rychlost středního T-34.
V roce 1942 se Sověti nacházeli v mimořádně složité situaci. T-34 se ukázal jako velmi úspěšný střední tank, zatímco KV-1 poskytoval výrazně lepší ochranu. Oba typy však měly své nevýhody. T-34 byl relativně rychlý, ale jeho rané verze měly slabší pancéřování a stísněnou věž. KV-1 byl silně pancéřovaný, ale jeho obrovská hmotnost negativně ovlivňovala mobilitu a zatěžovala podvozek. Sověti proto přišli s neobvyklou myšlenkou: proč nepostavit jeden tank, který by spojil vlastnosti obou? Projekt dostal označení KV-13. Práce probíhaly v Čeljabinsku pod vedením konstruktérů, kteří měli zkušenosti s vývojem tanků KV. Cílem bylo vytvořit univerzální tank, který by mohl v budoucnu nahradit jak střední T-34, tak těžký KV. Konstrukce byla navržena jako poměrně kompaktní a měla mít vysokou úroveň ochrany při výrazně nižší hmotnosti než KV-1. První prototyp byl dokončen v roce 1942.
Jedním z hlavních rozdílů oproti KV-1 byla právě hmotnost. KV-13 měl vážit přibližně 31 až 32 tun, což bylo výrazně méně než u KV-1. Přesto měl mít pancíř srovnatelný s mnohem těžšími stroji. Konstruktéři toho dosahovali především díky šikmému pancéřování a kompaktnímu uspořádání korby. Menší objem uvnitř tanku znamenal, že nebylo nutné chránit tak velký prostor. Pancíř tak mohl být rozložen efektivněji. Další zajímavostí byl podvozek. KV-13 používal konstrukci odvozenou z rodiny KV, ale s menším počtem pojezdových kol. Konstruktéři se snažili snížit hmotnost a zároveň zachovat schopnost pohybu v těžkém terénu. Pohon zajišťoval dieselový motor V-2K, stejný základ, jaký se používal u některých verzí KV. Díky nižší hmotnosti měl KV-13 velmi dobrý poměr výkonu k hmotnosti. Teoreticky tak vznikalo něco velmi zajímavého. Tank s pancířem těžkého tanku, ale mobilitou středního tanku. Jenže první prototyp měl také své problémy. Jedním z nich byla věž. První KV-13 měl relativně malou dvoumístnou věž a posádka v ní měla velmi omezený prostor. To byl problém, který sovětští konstruktéři znali už z raných verzí T-34. Velitel tanku měl být zároveň střelcem, což znamenalo, že musel sledovat okolí, vyhledávat cíle a současně obsluhovat dělo. Po zkouškách proto vznikla přepracovaná verze. Druhý prototyp dostal novou tříčlennou věž, která byla výrazně praktičtější. Zároveň byla upravena výzbroj a další části konstrukce. Konstruktéři se pokusili odstranit problémy prvního prototypu a vytvořit tank, který by byl vhodný pro sériovou výrobu. A právě tady se historie KV-13 stává opravdu zajímavou. Projekt totiž přišel v době, kdy se sovětská armáda snažila zjednodušit výrobu a zároveň potřebovala rychle vyrábět velké množství T-34. Zavedení úplně nového typu tanku by znamenalo nové výrobní linky, nové náhradní díly, nové školení posádek a mechaniků. Přestože KV-13 měl několik velmi zajímavých vlastností, nebylo jednoduché ospravedlnit jeho zavedení vedle již vyráběných T-34 a KV. Sověti proto pokračovali v jeho vývoji, ale zároveň hledali ještě lepší řešení. A právě zde se začíná objevovat budoucí IS. Na základě zkušeností z KV-13 vznikly další konstrukční práce, které vedly k těžším prototypům. Sověti postupně dospěli k tanku, který už nebyl kompromisem mezi T-34 a KV. Místo toho vznikl nový těžký tank, který měl být od začátku navržen jako nástupce KV. Výsledkem se stal IS-1. KV-13 tedy nakonec nebyl zaveden do sériové výroby, ale jeho konstrukční zkušenosti nezmizely. Jeho podvozek, pancéřování a uspořádání pomohly konstruktérům najít cestu k nové generaci sovětských těžkých tanků.
KV-13 je zajímavý také tím, jak moc se jeho filozofie lišila od klasického dělení sovětských tanků. Sověti měli T-34 jako střední tank a KV jako těžký tank. KV-13 se pokusil vymazat hranici mezi těmito kategoriemi. A právě to je možná jeho největší historický význam. Kdyby byl zaveden do výroby, sovětské tankové jednotky mohly mít jeden univerzální typ místo několika různých konstrukcí. Jenže válka vyžadovala rychlá řešení a T-34 už byl zavedený, levnější a vyráběl se ve velkých počtech. KV-13 proto neměl dostatečně velkou výhodu, aby ospravedlnil kompletní změnu výroby. Přesto po sobě zanechal něco mnohem důležitějšího než sériová čísla. Pomohl vytvořit IS. KV-13 tak nebyl tankem, který by změnil průběh války sám o sobě. Byl mezikrokem mezi KV a IS. A právě proto je dnes jedním z nejzajímavějších zapomenutých sovětských tanků druhé světové války.
