Historické okénko s WoT: SK 13
Při pohledu na obrázek se vám jistě ihned vybaví nám dobře známý “borsig”, ale nenechte se mýlit. Jedná se o parní tank vyvíjený v našich zbrojovkách.
Ke konci války to bylo na straně Německa s palivem do tanků velmi špatné. Nebylo ho dostatek a skoro všude chybělo. Proto se konstruktéři pokoušeli sestrojit tanky či jiná vozidla na alternativní paliva (jako byl například: topný olej, uhlí a další).
Firma Škoda Plzeň začala na konci roku 1944 pracovat na novém projektu pod označením SK 13 Dampfschlepper (= parní traktor). Na projektu pásového tahače založeném na podvozku nám známého LT vz. 38. V Německu v té době bylo již rozhodnuto o výrobě pouhých 3 platforem Tiger, Panther a 38 T/D a právě ve Škodovce se 38 vyráběla a proto se rozhodli použít tento podvozek.
Podvozek oproti klasickému podvozku LT vz. 38 měl 6 pojezdových kol, hnací kolo bylo vzadu a napínací vpředu. Místo klasického motoru byly použity dva parní kotle značky Škoda Sentinel (každý o výkonu 70 koňských sil). Dojezd vozidla je uváděn kolem 150 km a rychlost měla být něco mezi 12-15 km/h. Vážil kolem 20 tun a mohl uvést náklad těžký až 9,2 tun. Byl vyroben pouze jediný prototyp, který kolem Plzně najel kolem 70 km. Pancíř měl nejspíše kolem 8-60 mm.
Parní kotle byly umístěny uprostřed korby za sebou, 2 nádrže na vodu byly umístěny v zadní části vozidla. Posádku tvořili tři muži (velitel, řidič a motorista). Posádka se převážně starala o provoz parních kotlů a pístových strojů.
Samotný stroj o celkovém výkonu kotlů 140 koní a celkové váze 20 tun dával pouhých 7 koní na tunu a to bylo nedostačující, pro srovnání Hetzer měl měrný výkon 10,2 koní na tunu. Dva kotle nemohly zajistit dostatečnou mobilitu v těžkém terénu.
Projekt byl dále rozvíjen a Škoda chtěla dát místo Sentinelů jiné 2 kotle od konkurenční firmy ČKD (BMM), jeden o výkonu 80 koní (projekty SK 23 a 33). Z důvodu Německé kapitulace a změny situace byl projekt zastaven a shledán jako nepotřebný.
