T-70: Tank ve kterém velitel dělal skoro všechno
T-70 byl jedním z nejpočetnějších sovětských lehkých tanků, ale jeho největší slabinou nebyl pancíř ani kanon, nýbrž člověk uvnitř věže.
T-70 vznikl v roce 1942 jako náhrada za lehký T-60. Sovětská armáda potřebovala rychlý tank, který bylo možné vyrábět v menších továrnách, protože výroba T-34 byla vyhrazena větším průmyslovým podnikům. Konstrukce Nikolaje Astrova proto využila zkušenosti s T-60, ale dostala výrazně silnější 45mm kanon. T-70 vstoupil do výroby v březnu 1942 a do října 1943 vzniklo 8 226 vozidel.
T-70 měl zajímavý pohonný systém. Používal 2 motory GAZ, které dohromady poskytovaly přibližně 140 koní. Díky tomu mohl dosáhnout rychlosti kolem 45 km/h. Pancíř byl v nejsilnějších místech silný přibližně 50 mm a 45mm kanon byl dostatečný proti lehčím německým obrněncům. Na papíře tedy všechno vypadalo dobře. Problém ale spočíval ve věži. T-70 měl pouze 2 členy posádky. Řidič seděl v korbě a velitel byl ve věži. To znamenalo, že velitel musel zároveň pozorovat okolí, hledat cíle, mířit, nabíjet kanon, střílet, obsluhovat kulomet a komunikovat s řidičem. V boji to představovalo obrovskou nevýhodu. Velitel mohl být výborně vycvičený, ale nemohl fyzicky dělat několik věcí současně. Pokud střílel, nemohl zároveň pořádně sledovat okolí. Pokud hledal nepřítele, nemohl současně efektivně nabíjet. A pokud řídil boj, musel zároveň obsluhovat zbraň. Sověti si tento problém uvědomovali a postupně se snažili konstrukci změnit. Vznikl T-70M s různými úpravami a později také T-80, který dostal větší dvoumístnou věž. Jenže tou dobou už bylo jasné, že lehké tanky postupně ztrácejí význam. Proti T-34 neměl T-70 dostatečnou palebnou sílu ani pancíř. Pro průzkum byl použitelný, ale pro přímý boj s německými středními tanky už nikoliv. Sověti proto začali stále více využívat podvozek T-70 pro samohybná děla. Nejznámějším výsledkem se stal SU-76.
Přesto T-70 odvedl obrovské množství práce. Sloužil od roku 1942 a některé stroje zůstaly v armádě až do roku 1948. Jeho historie je zajímavá právě proto, že ukazuje, jak mohl být tank technicky schopný, ale přesto mít zásadní konstrukční chybu. T-70 měl dostatečně silný kanon, slušný pancíř a dobrou mobilitu. Jenže jeho velitel byl přetížený. To byl problém, který nevyřešil ani silnější motor nebo lepší pancíř. V tanku totiž nejde jen o techniku. Rozhoduje také to, jak dobře dokáže posádka všechny systémy využít. T-70 proto nebyl špatný tank. Byl produktem zoufalé potřeby vyrábět jednoduchá obrněná vozidla ve velkém množství. V této úloze uspěl. Jenže zároveň ukázal, že budoucnost patří tankům s většími věžemi a lépe rozdělenými úkoly posádky.
