Recenze filmu Fury

Autor recenze: Mirka Spáčilová, iDnes

Ani válečná romance, ani válečná komedie, ani válečný thriller. Snímek Železná srdce s Bradem Pittem, který právě vstupuje do našich kin, si nepomáhá berličkami. Stačí mu válka sama.

Hlavní postavu sice představuje miláček paní a dívek Brad Pitt, přesto Železná srdce patří spíše k typu podívané, jaký vyhledávají muži. Ne že by to hvězdnému herci neslušelo i pod nánosem bahna, krve a nekonečné únavy, ale o Pitta tu moc nejde. Ani o další osazenstvo tanku, kterému velí, jakkoli je výtečně sehrané: zvláště když mazáci drsně šijí do vyplašeného nováčka s průpravou písaře v přirozeném podání Logana Lermana.

Hlavní postavou Železných srdcí je válka sama. Surová a syrová, špinavá, krutá, přitom jistým způsobem nezúčastněná a navzdory uniformám vlastně „civilní“. Režisér a scenárista David Ayer sleduje postup spojeneckých jednotek blátivým Německem jara 1945 jako profesní záznam; válka je prostě práce, kterou je třeba udělat dobře, i když nikoho netěší, takže pokud možno přesně, věcně, rychle, vítězně.

Reportážním pojetím se Železná srdce tak trochu podobají kronice Bratrstvo neohrožených – a také snahou o historickou věrnost. Ctitelé armádní historie ocení vedle pravých tanků Sherman celou sbírku tehdejší vojenské techniky; do každého záběru jako by se otiskl fakt, že se tvůrci radili s veterány druhé světové války, že v komparzu účinkují někdejší i nynější britští vojáci, zkrátka že se točil válečný film bez přívlastků.

Zápletku nepotřebuje, nálada stačí. Hned úvodní záběr, kdy muž na koni projíždí zkázou mezi hořícími troskami, navodí náladu moderního westernu v krajině po bitvě.

Charakteristiky postav sice film naznačí – figurují tu Shia LaBeouf coby nositel přezdívky Bible i Michael Peňa jako příslušník hispánské Ameriky; teoreticky jsou však zaměnitelní. Podstatnější prvek představuje jejich soužití ve stísněném, zajímavě snímaném prostoru tanku, kde propadají hysterii. „Doteď jsme měli kliku“; sotva úlevná věta dozní, začnou se sypat bomby.

Samozřejmě se dostaví i pár klišé, počínaje vztahem velitele k mladíčkovi, jenž zprvu odmítá zabíjet, čímž ohrozí vlastní tým, a konče drobnými vojáckými žerty včetně provokativní debaty, jestli všeobjímající Ježíš miluje i Hitlera.

Ale i občasné hrdinské výjevy či modelové situace morálních dilemat vždy znovu přehluší válka zbavená jakékoli dobrodružné romantiky, děsivé divadlo se záblesky podivné krásy, k nimž patří šedivé nebe poseté stíhačkami. Ano, je to masakr, nic pro slabší žaludky, nicméně masakr, který se neschovává za žádné falešné ornamenty. Za to má pět procent navíc.

Hodnocení: 70%

Zdroj:http://kultura.idnes.cz/recenze-zelezna-srdce-0um-/filmvideo.aspx?c=A141112_181306_filmvideo_ts