Objekt 907: Sovětský tank s obrovským pancířem
Objekt 907 byl ambiciózní sovětský projekt středního tanku, který měl překonat T-54 neobvyklým tvarem korby a výrazně lepší ochranou.
Objekt 907 patří mezi méně známé projekty poválečného sovětského tankového vývoje. Vznikl v době, kdy se konstruktéři snažili najít nástupce úspěšného T-54. Ten sice představoval velmi schopnou konstrukci, ale vývoj pancéřování, protitankových zbraní a munice postupoval rychle kupředu. Sovětské vedení proto hledalo řešení, které by dokázalo nabídnout výrazně vyšší ochranu, aniž by tank příliš narostl nebo ztratil svou pohyblivost. Na začátku 50. let se začalo uvažovat o nové generaci středních tanků. V květnu 1952 proběhla jednání o budoucím vývoji obrněných vozidel a následně byly stanoveny požadavky na konstrukce, které měly překonat dosavadní T-54. Do přípravných prací se zapojilo několik sovětských závodů a výzkumných institucí. Jedním z návrhů byl právě Objekt 907, který vznikal ve Výzkumném ústavu č. 100. Jeho konstrukce se výrazně odlišovala od tehdejších běžných tanků. Největší pozornost přitahovala neobvykle tvarovaná korba s výrazně skloněnými a členitými pancéřovými plochami. Při pohledu zepředu mohl její tvar připomínat létající talíř. Nešlo však o pouhý pokus vytvořit futuristicky vypadající vozidlo. Záměrem bylo co nejlépe využít geometrii pancíře a zvýšit pravděpodobnost, že nepřátelský projektil zasáhne plochu pod nepříznivým úhlem.
Zajímavé bylo také řešení samotného pancéřování. Konstruktéři se nesoustředili pouze na zvětšování jeho tloušťky. Velkou roli hrálo tvarování jednotlivých částí a jejich vzájemné úhly. Díky tomu měl Objekt 907 dosáhnout podstatně lepší ochrany než T-54. Některé pozdější odborné přehledy uvádějí, že ochrana měla být v určitých oblastech až o 30 procent účinnější. Takové srovnání je ale potřeba chápat v kontextu konkrétních částí pancíře a podmínek zkoušek, nikoliv jako univerzální zvýšení odolnosti celého vozidla. Výzbroj projektu měla odpovídat tehdejším představám o moderním středním tanku. Zvažovalo se použití kanonu ráže 100 mm, přičemž se objevovaly také úvahy o silnější zbrani ráže 122 mm. V dostupných popisech projektu se objevuje také motor V-12-5, jehož výkon měl dosahovat přibližně 700 koní. Tyto údaje však popisují plánované řešení, nikoliv parametry sériově vyráběného vozidla. Objekt 907 se totiž nikdy nedostal do fáze kompletního bojového prototypu, který by bylo možné hodnotit jako hotový tank. Právě zde je potřeba rozlišovat mezi skutečně vyrobenými částmi a dokončeným vozidlem. V letech 1954 až 1956 vznikaly kovové prototypy korby a věže, na kterých se měly ověřovat vlastnosti pancéřování a možnosti jeho dalšího vylepšení. Nešlo tedy pouze o návrh na papíře, ale zároveň není správné tvrdit, že byl postaven kompletní pojízdný tank a následně podroben běžným jízdním a střeleckým zkouškám. Hlavním cílem těchto prací bylo prověřit konstrukční řešení ochrany.
Projekt se nakonec nedostal do sériové výroby. Sovětský tankový průmysl mezitím pokračoval ve vývoji dalších konstrukcí a armáda měla k dispozici již zavedený T-54, jehož výroba probíhala ve velkých počtech. Vývoj zcela nového středního tanku by znamenal další náklady, komplikace při zavádění a nutnost přizpůsobit výrobní kapacity. Objekt 907 tak zůstal jednou z experimentálních cest, které sovětští konstruktéři prozkoumali, ale nakonec je dále nerozvíjeli. Jeho příběh přesto dobře ukazuje, jak odvážné konstrukční nápady se v poválečném Sovětském svazu objevovaly. Zatímco některé projekty se soustředily na větší kanony a silnější motory, Objekt 907 hledal výhodu především v samotném tvaru pancéřované korby. Podobné úvahy se později promítly do dalších experimentálních konstrukcí, i když nelze tvrdit, že by se Objekt 907 přímo stal jejich předlohou.
Dnes je Objekt 907 známý také díky své podobě ve hře World of Tanks, kde vystupuje jako sovětský střední tank X. úrovně. Herní vozidlo však nelze zaměňovat s historickým stavem projektu. Ve skutečnosti se nedochoval jako kompletní bojový tank a jeho nejvýznamnější přínos spočíval v experimentování s konstrukcí pancéřování. Právě díky tomu patří mezi zajímavé připomínky období, kdy se sovětští konstruktéři snažili najít nové cesty k vyšší odolnosti tanků.
