M6: Americký tank který byl příliš těžký na to aby byl funkční v boji
M6 měl být americkou odpovědí na stále těžší evropské tanky, ale jeho největším protivníkem se nakonec stala vlastní hmotnost, logistika a měnící se americká strategie.
M6 začal vznikat v době, kdy Spojené státy pochopily, že válka v Evropě může vyžadovat úplně jiný typ tanku než dosavadní americké konstrukce. V květnu 1940 se začal vyvíjet nový těžký tank, který měl nabídnout výrazně lepší pancéřování a výzbroj než tehdejší střední tanky. Konstrukce prošla několika podobami a vznikly různé prototypy, než byl typ v květnu 1942 standardizován jako M6. Zajímavé je, že americká armáda původně počítala s opravdu masovou výrobou. Plán počítal dokonce s tisíci kusů. Výsledná realita však byla úplně jiná. Tank byl obrovský, těžký a obtížně se přepravoval. Testy zároveň ukázaly problémy se spolehlivostí, vysokou siluetou a výzbrojí, která už v době svého vzniku nepůsobila tak přesvědčivě, jak konstruktéři doufali. Americká armáda navíc začala stále více upřednostňovat výrobu Shermanů, které byly jednodušší na výrobu, přepravu i údržbu.
Samotná konstrukce M6 byla přitom na svou dobu poměrně pokročilá. Jedna z verzí používala odlévaný korpus, zatímco M6A1 měl svařovaný trup. M6 využíval také hydromechanický systém převodu a jeho konstrukce ukazovala, že Američané chtěli experimentovat s technologiemi, které se později objevily i u dalších obrněných vozidel. Tank měl původně nést kombinaci 3palcového kanonu a 37mm kanonu, doplněnou kulomety. Vznikly také pokusy o další modernizace. Jeden experimentální T1E1 například později dostal 90mm kanon. Ještě pozoruhodnější byl projekt M6A2E1, který dostal výrazně zesílený pancíř a 105mm kanon. Ten už ale vznikal v úplně jiné době a sloužil především jako zkušební platforma pro vývoj budoucích těžkých tanků.
Největší paradox M6 přišel ve chvíli, kdy se ukázalo, že jeho největší problém není nepřátelská palebná síla, ale americká logistika. Tank byl natolik těžký, že jeho přeprava přes Atlantik představovala vážný problém. Americké velení proto dospělo k závěru, že místo jednoho těžkého tanku může být praktičtější poslat do Evropy více lehčích a jednodušších strojů. General Jacob Devers dokonce prosazoval právě tuto logiku. Dva Shermany mohly být pro armádu užitečnější než jeden těžký M6. Výsledkem bylo, že se M6 nikdy nedostal do bojového nasazení. Oficiální Tankopedia World of Tanks uvádí, že standardizovaný M6 představoval variantu těžkého tanku vyvíjeného od roku 1940 a že jeho sériové stroje nikdy nezasáhly do bojů. The Tank Museum zároveň uvádí, že žádný z amerických těžkých tanků této řady nakonec nešel do boje, protože americké velení dalo přednost nasazení většího počtu lehčích tanků. M6 je proto zajímavým příkladem tanku, který nebyl zcela neúspěšný kvůli špatné konstrukci. Spíše prohrál s americkým způsobem vedení války. Spojené státy dokázaly vyrábět obrovská množství techniky a logistika byla stejně důležitá jako pancíř nebo dělo. M6 byl příliš těžký, příliš komplikovaný a ve srovnání s množstvím Shermanů neposkytoval dostatečnou výhodu, která by jeho nevýhody ospravedlnila. Přesto se stal důležitým krokem ve vývoji amerických těžkých tanků a zkušenosti získané při jeho konstrukci se později promítly do dalších projektů. Ve World of Tanks je M6 připomínkou stroje, který měl být americkým těžkým průlomovým tankem, ale jeho skutečná kariéra skončila ještě předtím, než dostal šanci ukázat, co dokáže.
