M36 Jackson: Když 76mm kanon přestal stačit, Američané vzali 90mm dělo
M36 Jackson vznikl z velmi jednoduchého problému. Německé tanky byly stále silnější a americké stíhače tanků potřebovaly větší dělo.
V roce 1943 už bylo jasné, že německé obrněné jednotky představují stále větší problém. Proto byl M36 tak převratný. Americké tanky a stíhače tanků dokázaly bojovat s Panzer III a Panzer IV, ale příchod Tigeru a Pantheru situaci výrazně změnil. Američané měli k dispozici 3palcový kanon M7 a později 76mm kanon, jenže proti nejlépe chráněným německým tankům začínala být jejich účinnost omezená. Vznikla proto potřeba instalovat do mobilního stíhače tanků mnohem výkonnější zbraň. Řešením se stal 90mm kanon M3, který byl původně určen pro těžší americké tanky. Konstruktéři se rozhodli využít osvědčený podvozek M10 a M10A1. Na něj umístili zcela novou, větší věž, která umožňovala instalaci 90mm kanonu. Výsledné vozidlo dostalo označení M36 a později se mu začalo říkat Jackson. Oficiální Tankopedia uvádí, že výroba probíhala od listopadu 1943 do září 1945 a vzniklo celkem 2 324 kusů.
M36 na první pohled vypadal jako M10, ale ve skutečnosti šlo o výrazně upravené vozidlo. Největší změnou byla právě nová věž. M10 měl otevřenou věž určenou pro 3palcový kanon, zatímco M36 potřeboval mnohem větší prostor pro 90mm zbraň a její munici. Nová věž proto byla robustnější a dostala také velké protizávaží v zadní části. To pomáhalo vyvážit dlouhý a těžký kanon. Věž zůstala otevřená, což znamenalo, že posádka stále neměla ochranu proti střepinám shora. Na druhou stranu získala velmi dobrý výhled a prostor pro obsluhu děla. Samotný 90mm M3 představoval obrovský skok v palebné síle. Jeho hlavním úkolem bylo umožnit americkým jednotkám účinněji bojovat s těžce pancéřovanými německými tanky. M36 tak mohl využívat mnohem výkonnější protitankovou munici než M10. Neznamenalo to ale, že by najednou dokázal bez problémů ničit každý německý tank z libovolné vzdálenosti. Panther a Tiger stále představovaly nebezpečné protivníky a výsledek souboje závisel na typu munice, vzdálenosti, úhlu zásahu a místě, kam střela dopadla. M36 se do bojů v Evropě dostal na podzim 1944, tedy v době, kdy spojenci postupovali Francií a Německo začínalo čelit stále většímu tlaku ze západu. První kusy byly nasazeny ještě před koncem roku a jejich příchod byl pro americké jednotky důležitý. Tankové jednotky potřebovaly vozidlo, které by dokázalo poskytnout silnou protitankovou palbu bez nutnosti nasazovat těžké tanky. M36 nebyl navržen jako klasický tank. Jeho pancíř byl stále relativně slabý a otevřená věž posádku příliš nechránila. Jeho hlavní zbraní proto byla palebná síla a možnost bojovat z připravených pozic. Posádka měla využívat terén, maskování a vzdálenost. M36 mohl čekat v záloze, nechat německý tank přiblížit a následně vystřelit z výhodného postavení. Právě 90mm kanon byl důvodem, proč se M36 stal tak důležitým. Američané už nemuseli spoléhat pouze na to, že nepřátelský tank zasáhnou do slabého místa. Stále to samozřejmě nebylo jednoduché, ale M36 měl konečně zbraň, která mohla německým těžkým tankům reálně konkurovat. Zajímavé je, že některé M36 nebyly postaveny jako úplně nové stroje. Výroba využívala také existující podvozky M10 a M10A1, které dostaly novou věž. To opět ukazuje americký přístup k výrobě během války. Pokud už existovala osvědčená mechanická základna, nebylo nutné pokaždé vytvářet celý tank od začátku.
Američané navíc pokračovali ve zlepšování konstrukce. Existovalo několik výrobních variant a některé M36 dostaly jiné pohonné jednotky podle toho, z jakého podvozku vznikly. Později se objevily také přestavby starších M10A1. Výsledkem nebyl úplně jednotný stroj, ale rodina vozidel založená na stejné základní koncepci. M36 měl význam také po válce. Spojené státy jej postupně vyřazovaly, ale mnoho kusů bylo předáno spojeneckým státům. Díky tomu se dostal do výzbroje různých armád a některé země ho používaly ještě dlouho po skončení druhé světové války. Objevoval se například v Evropě i Asii a některé modernizované stroje sloužily ještě v době, kdy už byly původní americké tanky dávno nahrazeny novější technikou. Zajímavý je také samotný název Jackson. M36 byl pojmenován po generálmajorovi Thomasu J. Jacksonovi, známém veliteli z americké občanské války. Stejně jako u dalších amerických obrněnců tak dostal stíhač tanků jméno po historické vojenské osobnosti. M36 Jackson byl nakonec vyroben v počtu 2 324 kusů. Nebyl tak početný jako M10, ale jeho význam spočíval především v tom, že dokázal odstranit jednu z největších slabin předchozího vozidla. M10 měl problém s palebnou silou. M36 na něj odpověděl jednoduše. Dostal 90mm kanon. A právě díky němu se z původní myšlenky mobilního stíhače tanků stal stroj, který mohl mnohem vážněji ohrožovat německé těžké obrněnce. M36 tak nebyl revolučním tankem. Byl ale velmi důležitou odpovědí na problém, který se na evropských bojištích objevil v průběhu války. A někdy je nejlepší konstrukční řešení přesně tak jednoduché. Když nestačí dělo, dejte tam větší.
