KV-5: Sovětský obr, který měl dostat 170 milimetrů pancíře
KV-5 měl být jedním z nejmohutnějších sovětských tanků své doby, ale projekt supertěžkého kolosu s dělem ráže 107 mm zastavila německá invaze ještě před stavbou prototypu.
KV-5 vznikal v době, kdy se Sovětský svaz snažil připravit na střet s protivníkem, jehož obrněná technika mohla představovat stále větší hrozbu. Vývojáři těžkých tanků proto dostávali za úkol navrhovat stroje s ještě silnějším pancířem a účinnější výzbrojí. V leningradském Kirovově závodě se už pracovalo na několika těžkých konstrukcích řady KV, ale sovětské vedení chtělo zajít ještě dál. V červnu 1941 se rozběhl vývoj projektu označovaného jako Objekt 225, známého pod jménem KV-5. Požadavky byly mimořádně ambiciózní. Čelní pancíř měl dosahovat tloušťky 170 milimetrů, stejně jako pancíř hlavní věže, zatímco boky měly mít 150 milimetrů. Taková ochrana by znamenala obrovskou hmotnost a kladla mimořádné nároky na podvozek i pohon. KV-5 přitom nebyl zamýšlen jako pouhé zvětšení existujícího tanku. Měl představovat novou úroveň ochrany a palebné síly, která by mu umožnila čelit i mimořádně odolným nepřátelským vozidlům.
Nejnápadnější vlastností KV-5 měla být jeho mohutná silueta. Odhadovaná hmotnost se pohybovala kolem 100 tun, ačkoli přesná čísla se mohou podle jednotlivých rekonstrukcí lišit. Konstrukce vycházela z poznatků získaných při vývoji dalších těžkých tanků KV, ale podvozek měl být prodloužený a na každé straně měl nést osm pojezdových kol. Delší podvozek měl pomoci rozložit mimořádnou hmotnost stroje, jenže zároveň by přinášel problémy s pohyblivostí, přepravou a údržbou. Sovětští konstruktéři museli myslet dokonce i na železniční dopravu. V dobových požadavcích byla stanovena maximální šířka 4,2 metru, což ukazuje, že ani tak obrovský tank nemohl být navrhován bez ohledu na praktické podmínky. Zajímavé bylo také rozložení posádky. Kromě hlavní věže se v přední části korby počítalo s menšími nástavbami, které měly pojmout řidiče a dalšího člena osádky. Výsledkem by byl neobvyklý stroj s několika výraznými vyvýšenými částmi, nikoli jednoduchá zvětšená kopie tehdejších sovětských tanků. Výzbroj měla odpovídat velikosti celého projektu. Hlavním kanónem se měla stát 107mm ZiS-6, zbraň vyvíjená pro sovětské těžké tanky. Její ráže slibovala značnou palebnou sílu a potenciál proti silně pancéřovaným cílům. Nešlo však jen o samotné dělo. Taková zbraň potřebovala dostatek prostoru pro manipulaci s municí, odpovídající konstrukci věže a spolehlivý systém jejího otáčení. Vedle hlavního kanónu se počítalo také s kulometnou výzbrojí. Dalším zásadním problémem byl pohon. Pro KV-5 se plánoval dieselový motor o výkonu přibližně 1 200 koní. Vývoj takto výkonné pohonné jednotky se však nepodařilo dokončit včas a v dobových plánech se objevila také možnost využití dvojice motorů V-2K. I kdyby se podařilo dosáhnout požadovaného výkonu, provoz tak těžkého stroje by byl komplikovaný. Spotřeba paliva, namáhání převodového ústrojí a obtížné překonávání měkkého terénu by patřily mezi jeho největší slabiny. KV-5 tak představoval typický příklad projektu, u něhož se požadovaná ochrana a výzbroj dostávaly do konfliktu s technickými a logistickými možnostmi své doby.
Původní plány počítaly s velmi rychlým postupem. Kirovův závod měl připravit technický projekt a ve spolupráci s Ižorským závodem zajistit výrobu korby a věže. Prototyp měl být dokončen na podzim roku 1941. Jenže v červnu téhož roku zahájilo nacistické Německo invazi do Sovětského svazu a situace u Leningradu se dramaticky zhoršila. Průmyslové kapacity musely být využity především pro výrobu a opravy techniky, kterou armáda potřebovala okamžitě. Jak se fronta přibližovala, zůstával stále menší prostor pro vývoj extrémně náročných konstrukcí, jejichž dokončení bylo nejisté. Práce na KV-5 se zastavily, aniž by vznikl dokončený prototyp. Jeho osud tak nebyl výsledkem jediné neúspěšné zkoušky, ale především změny strategických priorit a válečných podmínek. Sovětský svaz potřeboval tanky, které mohl vyrábět ve velkých počtech, opravovat v polních podmínkách a rychle posílat na frontu. Supertěžký KV-5 s odhadovanou hmotností kolem 100 tun se do těchto požadavků příliš nehodil. KV-5 proto zůstal tankem, který existoval pouze na papíře. Přesto patří mezi zajímavé příklady toho, kam až sahaly sovětské představy o těžce pancéřované technice na počátku druhé světové války. Jeho plánované parametry působí působivě i dnes, ale samotná tloušťka pancíře nebo ráže kanónu ještě nezaručovaly úspěšný bojový stroj. Rozhodovala také spolehlivost, mobilita, výroba a schopnost udržet vozidlo v provozu. Právě v těchto oblastech by KV-5 čelil mimořádným výzvám. V počítačové hře World of Tanks se jeho jméno dočkalo druhého života v podobě prémiového těžkého tanku VIII. úrovně. Herní vozidlo však představuje především zpracování nedokončeného projektu, nikoli tank, který by skutečně vyjel do boje. Skutečný KV-5 zůstává připomínkou ambiciózní konstrukční cesty, kterou válka přerušila dříve, než se mohla proměnit v ocel a motorový hluk.
