Těžký tank IS-3: Sovětská poválečná legenda II.

Těžký tank IS-3 byl sovětský těžký tank vyvinutý na konci druhé světové války jako nástupce řady IS a jeden z nejvlivnějších tanků své doby.

Odměníme každého! Vyplňte komunitní průzkum a získejte luxusní ceny

Reklama

Historie tanku

Těžký tank IS-3 vznikl v závěrečné fázi druhé světové války, kdy sovětské velení hledalo nový těžký tank, který by navázal na úspěchy typů IS-2 a zároveň odstranil některé jejich nedostatky. Hlavním cílem bylo zlepšit ochranu osádky, zvýšit odolnost čelního pancíře proti moderním protitankovým zbraním a současně zachovat silnou výzbroj ráže 122 mm. Vývoj probíhal v konstrukčních kancelářích Čeljabinského Kirovova závodu, kde vzniklo několik experimentálních návrhů. Právě z této práce vzešel Těžký tank IS-3, který se stal jedním z nejvýraznějších sovětských obrněnců celé poválečné éry. Největší zvláštností, kterou Těžký tank IS-3 přinesl, byla nová konstrukce přední části korby. Místo klasické rovné čelní desky dostal tzv. „štikový nos“, tedy dvě šikmo skloněné pancéřové desky spojené do ostrého hrotu. Tato konstrukce měla zvyšovat šanci na odražení střel a zároveň rozkládat energii zásahu do stran. Podobně moderně působila i nová odlévaná věž se zaoblenými tvary a velmi nízkým profilem. V kombinaci s relativně kompaktní siluetou to znamenalo, že Těžký tank IS-3 byl proti zásahu zepředu mimořádně nebezpečným protivníkem. První prototypy byly dokončeny v roce 1945. Ačkoliv tank přišel příliš pozdě na to, aby významně zasáhl do bojů druhé světové války, stal se okamžitě symbolem síly sovětského tankového průmyslu. Velkou pozornost vzbudil zejména při přehlídce vítězství v Berlíně a později na dalších veřejných prezentacích, kde západní pozorovatelé zaznamenali, že Sovětský svaz disponuje zcela novou generací těžkých tanků. V psychologické rovině měl Těžký tank IS-3 téměř stejný dopad jako jeho skutečné bojové vlastnosti. V praxi ale nebyl vývoj úplně bez problémů. Rané výrobní série trpěly konstrukčními vadami, hlavně v oblasti převodovky, zavěšení a některých svarů. Ukázalo se, že velmi moderní tvary pancíře a kompaktní uspořádání uvnitř tanku přinášejí nejen výhody, ale i náročnější servis a horší ergonomii pro posádku. Sovětské velení proto postupně zavádělo modernizace, které měly zvýšit spolehlivost stroje. Přesto se Těžký tank IS-3 stal důležitou součástí poválečných obrněných sil a sloužil jako základ pro další sovětské konstrukce. Tank byl zařazen do výzbroje v druhé polovině 40. let a zůstal ve službě i během prvních let studené války. Nebyl sice tak univerzální jako některé pozdější střední tanky, ale jako symbol těžké úderné síly měl velký význam. Kromě Sovětského svazu se dostal i do výzbroje několika dalších států a účastnil se regionálních konfliktů druhé poloviny 20. století. Jeho bojové nasazení ukázalo, že silný čelní pancíř a 122mm dělo jsou stále velmi respektovanou kombinací, i když rychlý vývoj munice a protitankových zbraní postupně snižoval výhody klasických těžkých tanků. Těžký tank IS-3 je dnes považován za jeden z nejikoničtějších tanků sovětské konstrukční školy. Spojoval v sobě agresivní vzhled, moderní tvarování pancíře a klasickou sovětskou filozofii silného děla na relativně kompaktním podvozku. V historické paměti zůstal jako přechod mezi druhoválečnými obrněnci a novou poválečnou generací tanků. I proto se často objevuje v knihách, muzeích i hrách jako symbol sovětského těžkého tankového designu.

Reálné specifikace tanku

Těžký tank IS-3 měl bojovou hmotnost přibližně 45 až 46 tun. Délka korby byla zhruba 6,9 metru, s kanonem vpřed přesahovala celková délka 9 metrů. Šířka činila přibližně 3,2 metru a výška kolem 2,4 metru, což bylo na těžký tank poměrně málo a výrazně to snižovalo jeho viditelnost na bojišti. Posádku tvořili čtyři muži: velitel, střelec, nabíječ a řidič. Kompaktní vnitřní prostor sice zmenšoval profil tanku, ale posádce neposkytoval příliš pohodlí. Pancéřování bylo nejsilnější v čelní části. Charakteristický „štikový nos“ měl tloušťku kolem 110 mm, ale díky výraznému sklonu byla efektivní odolnost mnohem vyšší. Věž byla odlévaná, silně zaoblená a v nejsilnějších místech dosahovala tloušťky přes 200 mm. Boky byly slabší, ale stále dostatečné na to, aby tank odolával starším protitankovým zbraním a lehčím kanonům. Velkou výhodou byla právě kombinace sklonu a tvarování, díky níž Těžký tank IS-3 působil odolněji, než by naznačovala samotná čísla. Hlavní výzbroj tvořil 122mm kanon D-25T, stejná osvědčená zbraň jako u IS-2. Šlo o dělo s velmi silným účinkem na cíl, schopné ničit tanky i opevnění. Nevýhodou byla nižší kadence střelby daná dělenou municí a omezeným vnitřním prostorem. Přesto představoval Těžký tank IS-3 pro protivníka vážnou hrozbu, protože jediný dobře mířený zásah mohl způsobit katastrofické poškození. Zásoba munice bývala kolem 28 nábojů, což odpovídalo roli těžkého průlomového tanku. Pohon zajišťoval dieselový motor V-11 o výkonu přibližně 520 koní. Maximální rychlost na silnici se pohybovala kolem 40 km/h, což bylo na těžký tank velmi slušné. V terénu byla rychlost nižší, ale stále umožňovala držet krok s většinou těžkých sovětských obrněnců té doby. Podvozek využíval torzní zavěšení a široké pásy, které pomáhaly rozložit hmotnost a zlepšit průchodivost měkkým terénem. Mechanická spolehlivost ale nebyla ideální, zejména u prvních sérií. Celkově byl Těžký tank IS-3 technicky velmi pokročilý stroj, který sice nebyl bezchybný, ale ve své době představoval výrazný krok kupředu. Jeho konstrukce ovlivnila nejen sovětské, ale i zahraniční přístupy k řešení pancéřové ochrany tanků v poválečném období.

Specifikace tanku ve hře

Ve World of Tanks je Těžký tank IS-3 sovětský těžký tank VIII. úrovně. Typicky sází na velmi silné čelo korby se „štikou“, tvrdou věž a 122mm dělo s vysokou alfou okolo 390 poškození na výstřel. Oproti klasickým pomalým heavy tankům má Těžký tank IS-3 slušnou mobilitu a dobře funguje v boji na kratší vzdálenost, při sidescrapu i při agresivním vytlačování protivníků. Slabší stránkou bývá přesnost děla na dálku, delší doměřování a zranitelnější boky při špatném úhlu.