Tetrarch: Tank který se dostal do války vzduchem
Tetrarch byl malý britský tank, který měl jednu vlastnost, díky které se výrazně lišil od většiny obrněnců druhé světové války. Dokázal být přepravován přímo ve vzduchu.
Tetrarch vznikl ještě před začátkem druhé světové války jako pokračování britského vývoje lehkých tanků. Jeho konstrukce vznikala u společnosti Vickers-Armstrong a původně nesla označení A17. Britská armáda hledala rychlý lehký tank, který by mohl nahradit některé starší typy a nabídnout lepší kombinaci mobility, pancéřování a výzbroje. Zajímavostí bylo především řízení. Tetrarch totiž nepoužíval klasický způsob zatáčení pouze pomocí pásů. Jeho systém umožňoval natáčet pojezdová kola, čímž se tank mohl otáčet podobně jako kolové vozidlo. Konstrukce tak umožňovala zatáčení bez toho, aby bylo nutné jeden pás výrazně brzdit. Řešení bylo technicky zajímavé, ale zároveň komplikovalo výrobu a údržbu. Tetrarch měl čtyřčlennou posádku a jeho hlavní výzbroj tvořil 2liberní kanon, doplněný kulometem Besa. Na lehký tank své doby šlo o poměrně slušnou palebnou sílu.
Tetrarch se však nakonec neprosadil jako běžný průzkumný tank. Britská armáda začala dávat přednost jiným konstrukcím a výroba Tetrarchu zůstala velmi omezená. Celkem vzniklo pouze přibližně 177 kusů. To by za normálních okolností pravděpodobně znamenalo rychlý konec jeho kariéry. Jenže právě nízká hmotnost z něj udělala zajímavého kandidáta pro úplně jiný úkol. Britové totiž hledali způsob, jak dostat tank přímo k výsadkářům. Problém byl jednoduchý. Výsadkáři mohli seskočit padákem, ale jejich lehká pěchotní výzbroj měla jen omezené možnosti proti nepřátelským obrněncům. Pokud měl výsadek získat vlastní tankovou podporu, musel být tank nějak dopraven společně s vojáky. Tetrarch byl dostatečně malý a lehký, aby se pro tento úkol hodil. Řešením se stal Hamilcar, obrovský britský kluzák určený právě k přepravě těžké techniky. Do jeho nákladového prostoru se vešel Tetrarch společně s potřebným vybavením. Kluzák byl tažen letadlem a po odpojení pokračoval k cíli samostatně. Po přistání se jeho přední část otevřela a tank mohl vyjet přímo z kluzáku.
Tahle kombinace představovala na svou dobu mimořádně odvážný koncept. Tank se nemusel vykládat z lodi nebo dopravovat po silnici. Mohl být vysazen spolu s výsadkovými jednotkami relativně hluboko v nepřátelském území. Zároveň ale bylo jasné, že celá operace bude velmi riskantní. Hamilcar byl obrovský cíl a jeho posádka neměla během přistání prakticky žádnou možnost reagovat na nepřátelskou palbu. Tetrarchy se poprvé výrazněji dostaly do boje během operace Overlord v červnu 1944. Některé stroje byly součástí britských výsadkových jednotek a měly podpořit vojáky po přistání v Normandii. Jenže skutečnost byla mnohem chaotičtější než plán na papíře. Kluzáky přistávaly v noci a v obtížném terénu. Některé se poškodily, jiné přistály mimo plánovaná místa a část tanků se k jednotkám vůbec nedostala. Tetrarch navíc v roce 1944 už rozhodně nebyl moderním tankem. Jeho 2liberní kanon byl stále použitelný proti lehčím obrněncům, ale proti německým středním tankům měl omezené možnosti. Jeho hlavní výhoda proto nespočívala v pancíři nebo palebné síle. Spočívala v tom, že se mohl objevit tam, kde by běžný tank jednoduše být nemohl. Zajímavý byl také samotný systém řízení. Když řidič otočil volantem, natáčela se pojezdová kola a tank měnil směr. Při prudším zatáčení se konstrukce dokázala přizpůsobit tak, aby se pásy pohybovaly rozdílnou rychlostí. Tím vznikl systém, který poskytoval velmi dobrou ovladatelnost, ale vyžadoval speciálně navržený podvozek. Tento princip byl jedním z nejvýraznějších technických znaků celé konstrukce. Tetrarch se navíc dočkal několika experimentálních úprav. Některé stroje dostaly zařízení Littlejohn, které zvyšovalo výkon 2liberního kanonu pomocí speciálního adaptéru na ústí hlavně. Existovala také varianta Tetrarch DD, vybavená systémem Duplex Drive umožňujícím plavbu ve vodě. Právě tady se ukazuje, jak moc se britští konstruktéři snažili z malého tanku vytěžit maximum. Tetrarch se tak během své krátké kariéry proměnil z experimentálního lehkého tanku v vzdušně přepravovaný obrněnec, obojživelný tank a základ pro další konstrukční pokusy. Nikdy se nestal masově vyráběným strojem a jeho bojový význam byl omezený. Přesto představoval jednu z nejzajímavějších cest, kterými se během druhé světové války ubíral vývoj obrněné techniky. Jeho příběh je především důkazem toho, že velikost a hmotnost tanku mohou být stejně důležité jako jeho kanon a pancíř. Tetrarch nebyl nejsilnější ani nejodolnější tank své doby. Jeho skutečnou zbraní byla možnost dostat se na místo, kam by se jiný tank dostal jen velmi obtížně. A právě proto se malý britský tank, kterého vzniklo jen několik stovek, zapsal do historie jako jeden z prvních skutečně vzdušně nasaditelných tanků.
