Tančíky „Slepá větev vývoje“ (První část)
Po doznění výstřelů První světové války vyvstala důležitá otázka. Co s armádou? Miliony mužů byly zmobilizovány a v arzenálech se nacházely statisíce různých zbraní. Mezi nimi byla i na provoz náročná novinka, Tank. Kromě paliva bylo třeba zajistit výcvik, náhradní díly, výrobu nových tanků, jejich transport a další, což nebylo nejlevnější. Vznikl tak nový typ obrněnce, který měl řešit otázku peněz. Tančík.
Tančíky měly být levně dostupným zdrojem palebné síly, jakýmsi pohyblivým kulometným hnízdem. Byly malé, nenáročné na údržbu a mobilní. To byl také důvod proč se je mnoho zemí rozhodlo zakomponovat do své výzbroje. Moderní bojiště ale ukázalo, že žalostný nedostatek pancíře i dostatečně silné výzbroje nedává tančíkům téměř žádnou šanci. Nakonec tak byly postupně stahovány do zázemí, kde byly buď sešrotovány a nebo podvozky využity k dalším nebojovým účelům. Pojďme si tedy ukázat pár takových tančíků z celého světa tehdejší doby.
Carden-Loyd
Prvním takovým byl britský Carden-Loyd. Na podvozku tohoto tančíku vznikla nebo se jím inspirovala většina tančíků té doby. V meziválečném období, konkrétně ve 20. letech, stále nebyla definována doktrína pro nasazení tanků. Společnost Carden-Loyd stejně jako mnoho dalších předpokládala masivní nasazení lehčích obrněnců a tak vyvinula stejnojmenný obrněnec. Tomu odpovídala i nízká cena a posádka sestávající jen ze dvou mužů. Výzbroj sestávala z kulometu (na střeliště bylo možné lafetovat většinu kulometů ve výzbroji tehdejších armád). Váha byla díky slabému nýtovanému pancíři jen 1,5 tuny a dokázal dosáhnout rychlosti 40 km/h na silnici. Britská armáda si jich převzala 270 a i přes nepříznivé výsledky je do konce Druhé světové války využívala jako tahače a na některé podvozky umístila protileteckou výzbroj a nebo minomet. I tak byla licence vydána mnoha zemím a tančík samotný byl slušným vývozním artiklem.
T-27
Když se ve 30. letech v SSSR řešila moderní výzbroj pro Rudou armádu, padl Sovětům do oka britský Carden-Loyd. Zakoupili tedy licenci a vytvořili vlastní verzi stroje pojmenovanou T-27. Konstrukce podvozku byla identická jako u svého britského příbuzného, včetně osádky. Rozdíl byl ve váze, která kvůli zesílenému pancíři vzrostla na 2,7 tuny. Výzbroj tvořil kulomet DT ráže 7,62 mm. Upravený motor dával stroji možnost dosáhnout rychlosti až 42 km/h. Výroba tak dala vzniknout 2 600 exemplářům. Hlavním úkolem měly být průzkum a ve své době revoluční myšlenka podpory parašutistů. Díky své váze mělo být možné stroj shodit upevněním pod trup bombardéru TB3 a shozením při nízkém průletu nad zemí. Právě díky tak primitivnímu způsobu shozu k jeho využití, naštěstí pro tankisty, nikdy nedošlo. Ani velení Rudé armády ale nemohlo ignorovat fakt, že stroje se na moderní bojiště nehodí. Postupně tančíky přecházely do role dělostřeleckých tahačů a do boje se podívaly jen na začátku operace Barbarossa.
TK-3 a TKS
Tančíky série TK-3 a TKS mají kořeny ve 20. letech. Polsko v této době od Británie odkoupilo licenci na výrobu tančíku Carden-Loyd Mk.VI. Ve 30. letech byly tančíky modernizovaný a vybavovány 20 mm kanóny. Zároveň jim bylo zesíleno pancéřování a nahrazen motor výkonnějším motorem Fiat 122AC. Celkem dala výroba vzniknout 260 kusům TK-3 a z nich bylo 20-24 modernizováno na verzi TKS. I v této době však byly stroje zastaralé a nedosáhly valnějšího úspěchu.
Renault 31R
U tohoto legračně vyhlížejícího stroje nebylo nikdy ani počítáno se zapojením do přímého boje. Jeho role byla čistě transportní/průzkumná a tak postrádal jakoukoliv výzbroj. Později sice bylo vytvořeno víc variant, které nesly kulomet a dokonce i jedna vybavená protitankovým dělem. Kvůli rychlému pádu Francie už ale nebyly realizovány. Se svou váhou 1 tuny dosahovaly rychlosti 30km/h. Po porážce země galského kohouta je Německo nasazovalo jen jako tahače.
