T14: USA a UK společně postavili tank který nikdo nechtěl vyrábět
T14 měl spojit americkou výrobní jednoduchost s britskými zkušenostmi s pěchotními tanky, ale než se projekt stačil dostat do skutečné výroby, už nebyl potřeba.
T14 vznikal jako společný americko-britský projekt, jehož cílem bylo vytvořit nový typ těžkého pěchotního tanku. Myšlenka vznikla v roce 1941, kdy Britové hledali způsob, jak získat tank, který by kombinoval jejich zkušenosti s těžce pancéřovanými pěchotními tanky s americkými výrobními možnostmi. Britské tanky typu Churchill byly sice dobře chráněné, ale jejich konstrukce měla své problémy a Američané zároveň hledali vlastní cestu k těžším obrněncům. Výsledkem měl být tank, který by mohl být vyráběn ve Spojených státech a následně používán oběma spojeneckými armádami. Konstrukce vycházela z některých zkušeností získaných při vývoji amerických tanků a využívala například vertikální spirálové pružiny zavěšení, které bylo charakteristické pro americkou techniku. T14 však měl být mnohem lépe chráněný než běžné americké střední tanky. Výsledný prototyp vážil přibližně 42,6 tuny a jeho čelní pancíř dosahoval až přibližně 100 mm. Výzbroj tvořil 75mm kanon M3 doplněný kulomety. Tank tak na papíře představoval velmi zajímavou kombinaci americké mobility a britské koncepce pěchotního tanku. Jenže právě tady začal problém. T14 vznikal příliš dlouho.

První prototypy byly dokončeny až v letech 1943, přičemž vznikly pouze dva. To bylo v době, kdy už se spojenecké armády rozhodovaly úplně jinak než na začátku projektu. Američané mezitím zdokonalili konstrukci Shermanu a Britové měli stále k dispozici stále modernizované Churchilly. T14 měl být původně univerzálně použitelným těžkým tankem, ale v okamžiku, kdy byly prototypy skutečně k dispozici, už nebyla taková potřeba naléhavá. Navíc se během zkoušek objevily problémy s konstrukcí podvozku a spolehlivostí některých komponent. Tank byl těžký a jeho rozměry znamenaly komplikovanější přepravu. Britská armáda nakonec projekt nepřijala a americká armáda také neměla důvod měnit výrobní program ve prospěch nového tanku. Jeden z prototypů byl odeslán do Velké Británie, kde se dostal do zkoušek, ale T14 nikdy nepřekročil prototypovou fázi. Oficiální Tankopedia uvádí, že mezi květnem 1942 a květnem 1943 byly vyrobeny dva prototypy a následně byla sériová výroba zrušena. Na T14 je zajímavé, že jeho problémem nebyla jedna zásadní konstrukční chyba. Šlo spíše o kombinaci okolností. Tank byl dostatečně těžký, aby byl složitější na výrobu a přepravu, ale zároveň nepřinášel tak velkou výhodu, aby kvůli němu stálo za to měnit již zavedenou produkci. To byl během druhé světové války zásadní problém. Spojenecký průmysl se nesnažil vytvořit dokonalý tank za každou cenu. Potřeboval především vyrábět velké množství spolehlivých vozidel. Pokud nový typ nedokázal nabídnout výrazný skok vpřed, často bylo výhodnější pokračovat ve výrobě osvědčených konstrukcí. T14 se tak stal obětí vlastního načasování. Kdyby byl připravený o rok nebo dva dříve, mohla být situace úplně jiná. V roce 1943 už ale spojenci měli jiné priority a vývoj těžkých tanků se vydal jinými směry. Zajímavé je také srovnání s Churchillem. Britové během války dokázali jeho konstrukci postupně zlepšovat a přizpůsobovat novým podmínkám. T14 naproti tomu přišel jako úplně nový projekt, který musel teprve projít celým vývojovým procesem.

T14 proto nikdy nedostal příležitost ukázat své schopnosti v boji. Nevyřadil ho nepřítel, ale vývoj války. Vznikly pouze dva prototypy a sériová výroba byla zrušena. Přesto měl projekt svůj význam. Američané i Britové během něj získali zkušenosti s konstrukcí těžšího společného tanku a zároveň si ověřili, jak složité je vytvořit vozidlo, které musí vyhovovat dvěma armádám s odlišnými požadavky. T14 je tak zajímavým příkladem spojenecké spolupráce, která dávala smysl na papíře, ale v praxi narazila na rychlý vývoj techniky. Tank, který měl spojit dvě konstrukční školy, nakonec nedostal ani pořádnou šanci vstoupit do války. Ve World of Tanks je T14 americkým prémiovým těžkým tankem V. úrovně a jeho skutečná historie je mnohem méně známá než historie pozdějších amerických obrněnců.















