Stěpan Vajda „Česká stopa“

Stěpan Vajda se narodil 17. ledna 1922 v Dulovu, v tehdejší Podkarpatské Rusi. Díky otcovým kontaktům z První světové války mu rodiče zajistili na tehdejší poměry velmi dobré vzdělání. Z páté třídy obecní školy studoval další tři roky měšťanku a další čtyři roky na gymnáziu v Chustu. Už v mládí se projevila vysoká inteligence, a tak byl už v prvním ročníku za prospěch osvobozen od školného a dosáhl i na stipendium. Když se schylovalo k další válce a Maďarsko obsadilo jižní Slovensko společně s Zakarpatskou Rusí, rozhodl se brzy Vajda o odchodu do SSSR. Pod tlakem neustálé maďarizace a rodiny emigroval v roce 1940. Naneštěstí ho chytila sovětská hraniční stráž a Vajdu čekalo několik měsíců brutálních výslechů za přítomnosti tajné policie. U soudu byl odsouzen za ilegální překročení hranice a podezření ze špionáže. Stěpan tedy putoval do tábora NKVD Ivděllag za pohořím Ural. Zde ho čekaly 2 roky tvrdé práce v otřesných podmínkách.

Ve druhé polovině roku 1942 začalo Čechoslovákům v SSSR svítat na lepší časy. Exilová vláda v čele s Benešem podepsala s Moskvou dohodu o utvoření československých jednotek v SSSR. Sem mohl vstoupit každý Čechoslovák, bez ohledu na minulost. Vajda byl po zažádání o přiřazení propuštěn a v lednu 1943 zamířil do Buzuluku. Po základním výcviku absolvuje i ten důstojnický v Novochopersku a v březnu získává post velitele pěší čety. Stěpan se ale zajímal spíše o formující se tankový prapor. Byl tedy přijat na výcvik v Tambově pod dohledem sovětských veteránů se stroji T-70 a T-34/76. Protože chtěla exilová vláda prapor co nejdříve nasadit na frontě, byl půlroční kurz zkrácen na 2 měsíce. Tankisté se každý den učili 12 hodin, pouze v neděli byl čas snížen na 10 hodin. Po úspěšné, absolvování skončil Vajda jako kulometčík-radista v tanku T-34/76 s označením ŽIŽKA.

V této pozici se Vajda účastnil bojů o Kyjev, kde získala 1. československá samostatná brigáda Řád Suvorova II. stupně. Vajda se dočkal povýšení na desátníka. Ztráty za úspěch však dosáhly čtyř T-70 a jednoho T-34/76. Při postupu s Rudou armádou se v obci Vasilkov stala nešťastná nehoda. Vojáci ukořistili několik nádob s tekutinou připomínající vůní i chutí kořalku. Mnoho tankistů si naplnilo polní láhve a nabízely kořalku i dál. Ukázalo se, že tekutina byla toxický ethylenglykol, který sloužil jako nemrznoucí kapalina do chladiče. Nehoda způsobila smrt 17 mužů. V listopadu byl velitel Vajdova tanku, nadporučík Buršík, povolán do Moskvy na převzetí nejcennějšího státního vyznamenání - Zlaté hvězdy hrdiny Sovětského svazu. Vajda se stal zástupcem velitele a tento post zastupoval při každé nepřítomnosti velitele.

V noci z 27. na 28. prosince postupovaly československé tanky na obec Bílá Cerkev. I když si zde Vajda žádný zářez nepřipsal, za výkony v bitvě dostal 23. ledna 1944 Československý válečný kříž 1939. Následně se 16. srpna 1944 přidružil sovětský Řád slávy III. stupně. Boje o Bílou Cerkev trvaly do 3. ledna a skončily vítězstvím Rudé armády. Prapor pokračoval postupem k Buzovce na řece Horní Tikič. Tady se střetl s Němci v tankovém souboji, jehož výsledkem byly Vajdovy zářezy v podobě těžkého tanku a samohybného děla. Střety se protáhly do 26. ledna a Vajda získal další tři zářezy. Za tyto úspěchy dostal druhý Československý válečný kříž 1939.

Další dva měsíce se prapor přesouval podél fronty a do bojů nezasahoval. V pondělí 20. března roku 1944 dojel prapor do Ukrajinského Rovna, kde byli nabráni další dobrovolníci. I díky tomu se 1. dubna dočkal prapor zvětšení na 1. československý tankový pluk. Vajda byl 15. května povýšen na podporučíka v záloze a odeslán k 2. tankovému praporu, kde se stal velitelem 1. čety 3. tankové roty. Tady pomáhal zejména s výcvikem nováčků a do bojů se podíval až v únoru 1945. Zmeškal tedy karpatsko-dukelskou operaci.

Tady se stal velitelem stroje T-34/85. Už od příjezdu probíhaly přípravy na postup do Těšínska po prolomení německých pozic. Ty ale odolaly a průlom se konal až 24. března severně od Bohumína. Tady Vajda zničil další samohybné dělo a několik protitankových děl. Německé síly přešly 28. března do protiútoku, kde si Vajda připsal další obrněnec a nákladní automobil. V následujícím protiútoku pomohl získat obec Kraskowiec.

Po doplnění stavů byl Vajda se svou jednotkou zapojen do bojů u obce Tworków. V nich si nárokoval další samohybné dělo, ale v bojích zapadl do protitankového příkopu. I když se jej podařilo vyprostit, tady Vajdovi došlo štěstí a kulka odstřelovače ukončila jeho příběh.