SOMUA S-35 „tank nahánějící strach Wehrmachtu“
Když se mluví o spojitosti Francie s Druhou světovou válkou, vzpomene si většina na její rychlý pád. Panuje proto názor, že francouzská armáda byla horší než ta německá. I když jistě nelze zpochybnit, že Německo bylo na válku lépe připraveno, tak přece jenom tu byla jedna větev technologií, ve které měli Francouzi navrch. Byly to tanky, které dělali vrásky nejen velení německé armády.
SOMUA S-35 byl poprvé představen společností SOMUA roku 1935. Byl součástí přezbrojovacího programu francouzské armády a velmi brzy se dostal do sériové výroby. Ta ale probíhala velmi pomalu a do roku 1940 tak bylo vyrobeno jen 400 kusů. Z toho se do boje dostalo 250 strojů. A čím vlastně SOMUA tak vybočovala? Byl to především moderně řešený pancíř. Na rozdíl od tehdy běžného nýtování a svařování byla korba i věž litá. V kombinaci se zaobleným tvarem pak poskytoval osádce na svou dobu vynikající ochranu. Další inovací byla instalace radiostanice, protože se tankisté doteď dorozumívali pomocí praporků. Nadále to byla objemná palivová nádrž, díky které byl stroj schopný překonávat velké vzdálenosti. Stroji nešla upřít ani výzbroj v podobě kanonu SA-35 ráže 47 mm. Doplněn byl o kulomet ráže 7.5 mm.
Zatímco na papíře se jevila SOMUA jako ideál moderních tanků, ve skutečnosti od něj měla daleko. Téměř okamžitě po jejich nasazeních se ukázala vytíženost velitele. Uvnitř se nacházeli velitel, radista a řidič, přičemž byl ve věži pouze velitel. Ten tak musel vnímat radistu, dávat povely řidiči, obsluhovat výzbroj a ještě sledovat terén. To snížilo celkový potenciál celého stroje. Ačkoliv byl pancíř na svou dobu výborným, vyšla brzy najevo jeho slabina. Vrchní část korby byla s vanou spojena jen za pomoci svorníků a ty se po zásahu měly tendence tříštit. Tím se vyřadil z boje celý tank.
Po pádu Francie padly zbylé kusy do rukou Němců, kteří je až do roku 1941 využívali. I díky nim vznikla 100, pancéřová brigáda složená z ukořistěných tanků, především těch francouzských. Po roce 1941 byly předávány do rukou spojenců jako Maďarska, Itálie, Chorvatska a Bulharska. Poslední využití pro ně Němci nalezli v Normandii, kde je nasadili proti spojenecké invazi. Většina osádek si ale byla vědoma značné podřazenosti vůči Shermanům a tak stroje často opouštěla bez boje. Ty se tak dostaly zpět do rukou původních majitelů.
Celkově nebyla SOMUA S-35 špatným bojovým prostředkem, ba naopak. I když se technologicky jednalo o stroj nadřazený tankům Panzer III, tak jejich malý počet a špatné nasazení nemohl změnit vývoj bitvy o Francii.
