Renault UE 57: Na nejmenší podvozek namontovali obří protitankové dělo
Renault UE 57 byl jedním z nejpodivnějších francouzských protitankových experimentů druhé světové války.
Renault UE 57 vznikl z velmi neobvyklého základu. Původní Renault UE byl maličký pásový nosič, který francouzská armáda používala především k přepravě munice a zásob za tanky a pěchotními jednotkami. Nebyl navržen jako bojový tank a už vůbec ne jako stíhač tanků. Jeho konstrukce byla co nejjednodušší, aby mohl být levně vyráběn ve velkých počtech. Právě proto působí projekt Renault UE 57 tak absurdně. Britští konstruktéři během druhé světové války hledali možnosti, jak získat co nejmenší protitankové vozidlo, a rozhodli se využít francouzský podvozek UE2. Na jeho základ byl instalován 57mm protitankový kanon, známý jako britský 6-pounder. Zbraní, která byla určena k ničení tanků, se tak měl stát miniaturní nosič, který původně sloužil hlavně jako malý pásový traktor. Projekt vznikl ve Velké Británii v roce 1943 a vznikl pouze jeden prototyp. Už samotný pohled na něj ukazuje, jak radikální byla celá myšlenka. Dělo bylo mnohem větší než samotný podvozek a posádka měla jen velmi omezený prostor.
Největším problémem Renaultu UE 57 nebylo samotné dělo, ale nosnost podvozku. Renault UE byl velmi lehký stroj a jeho původní konstrukce počítala s úplně jiným typem zatížení. Přidání těžkého kanonu znamenalo výrazné změny rozložení hmotnosti. Konstruktéři museli odstranit původní nákladovou část a vytvořit prostor pro zbraň a její obsluhu. Kanon byl umístěn v zadní části vozidla a jeho obsluha neměla k dispozici žádnou klasickou pancéřovanou věž. Ochrana posádky byla minimální. Výhodou ovšem zůstávala extrémně nízká silueta. Renault UE 57 byl tak malý, že by se v ideálním postavení mohl velmi dobře skrýt za terénní nerovností, živým plotem nebo nízkou zdí. Jenže tato výhoda měla také druhou stranu. Posádka pracovala prakticky venku a byla vystavena střepinám, kulometné palbě i nepříznivému počasí. Navíc bylo nutné vyřešit prostor pro munici a manipulaci s těžkými 57mm náboji. To, co na běžném protitankovém dělu zvládla několikačlenná obsluha kolem lafety, musela posádka Renaultu UE 57 zvládat na miniaturní plošině. Celý projekt tak ukazoval, jak těžké je spojit velkou palebnou sílu s extrémně malým podvozkem.
Renault UE 57 se nakonec do sériové výroby nedostal. Důvod nebyl jednoduchý. V roce 1943 už spojenci nepotřebovali za každou cenu improvizovat protitanková vozidla z miniaturních podvozků. K dispozici byly mnohem vhodnější konstrukce a průmyslová kapacita umožňovala vyrábět specializované stíhače tanků. Renault UE 57 tak zůstal pouze experimentem, který ukázal jednu z cest, jak by bylo možné získat mobilní protitankovou zbraň. Z dnešního pohledu je ale právě jeho nevyváženost tím nejzajímavějším. Podvozek byl maličký, dělo obrovské a mezi těmito dvěma částmi existoval zásadní konstrukční kompromis. Přesto nebyla samotná myšlenka úplně nesmyslná. Malé protitankové vozidlo mohlo teoreticky nabídnout velmi nízkou siluetu, dobrou možnost maskování a relativně silnou palebnou sílu. Problém byl v tom, že Renault UE byl jednoduše příliš malý. Ve World of Tanks je dnes Renault UE 57 francouzským stíhačem tanků III. úrovně, ale skutečné vozidlo bylo mnohem vzácnější. Vznikl pouze jediný prototyp a jeho hlavním dědictvím je právě ukázka toho, kam až mohli konstruktéři zajít při hledání co nejmenšího nosiče protitankového děla.
