Pz.Kpfw. II J: Lehký tank, který měl pancíř jako těžký tank
Pz.Kpfw. II J měl být průzkumným tankem, ale místo rychlosti dostal pancíř silný až 80 milimetrů a stal se jedním z nejpodivnějších německých tanků války.
Pz.Kpfw. II J je jedním z největších paradoxů německé obrněné techniky. Na papíře šlo o lehký průzkumný tank, jehož základem byl Pz.Kpfw. II. Ve skutečnosti ale vzniklo vozidlo, které mělo s běžným lehkým tankem jen velmi málo společného. Vývoj začal v roce 1939 pod označením VK 16.01 a hlavním cílem bylo vytvořit průzkumný stroj s výrazně lepší pancéřovou ochranou. Německá armáda totiž předpokládala, že průzkumné jednotky se mohou dostat pod palbu nepřítele a potřebují vozidlo, které nebude okamžitě vyřazeno. Výsledkem byl Pz.Kpfw. II J, jehož přední pancíř dosahoval neuvěřitelných 80 mm. Boky a zadní část měly 50 mm a pancíř střechy a dna dosahoval 25 mm. V některých místech tak měl malý Pz.Kpfw. II podobnou nebo dokonce větší ochranu než mnohem těžší tanky. Hmotnost proto narostla přibližně na 18 tun a maximální rychlost klesla na zhruba 31 km/h.
Celá myšlenka měla jednu zásadní chybu. Pz.Kpfw. II J byl sice mimořádně dobře chráněný, ale jeho výzbroj zůstala téměř stejná jako u běžných lehkých tanků. Hlavní zbraní byl 20mm automatický kanon KwK 38 L/55 doplněný kulometem. Proti pěchotě a lehkým obrněným vozidlům mohl být účinný, ale proti moderním tankům neměl příliš velkou šanci. Němci tak vytvořili vozidlo, které bylo obtížné zničit, ale zároveň mělo velmi omezenou schopnost ničit protivníka. Původně se počítalo se sérií 100 kusů. Výroba ale byla několikrát odkládána a německá armáda mezitím dávala přednost jiným projektům. Nakonec vzniklo pouze 22 exemplářů, což z Pz.Kpfw. II J dělá jednu z nejvzácnějších variant Pz.Kpfw. II. Tanky byly vyrobeny v roce 1942 a část z nich se dostala na východní frontu. Několik kusů bylo přiděleno 12. tankové divizi. Právě tam se ukázalo, k čemu mohl takový tank být. Pz.Kpfw. II J rozhodně nebyl určen k tomu, aby se postavil proti T-34 nebo KV-1. Jeho hlavní výhodou byla schopnost přežít palbu lehčích zbraní a pokračovat v průzkumné činnosti. V určitých situacích tak mohl být velmi nepříjemným cílem. Sovětské jednotky musely proti jeho silnému pancíři používat těžší protitankové zbraně, pokud ho chtěly spolehlivě vyřadit. To ale neznamená, že byl Pz.Kpfw. II J úspěšný. Naopak. Jeho obrovská hmotnost a slabá výzbroj ukazovaly, že se konstruktéři vydali slepou cestou. Průzkumný tank potřebuje především mobilitu, schopnost rychle se přesunout, objevit nepřítele a zase zmizet. Pz.Kpfw. II J měl místo toho pancíř, který jeho pohyblivost výrazně omezoval. Když se k tomu přidala slabá výzbroj, vzniklo vozidlo, které bylo příliš těžké na průzkumný tank a příliš slabě vyzbrojené na klasický boj.
Pz.Kpfw. II J přesto představuje zajímavý experiment. Němci se v první polovině války opakovaně snažili řešit problém průzkumných jednotek silnějším pancířem. Podobnou cestou se vydali například také u Pz.Kpfw. I Ausf. F. V obou případech vznikly velmi těžce pancéřované stroje, které byly ale pomalé a jejich původní úloha se tím dostávala do konfliktu s konstrukcí. Dodnes se navíc nezachoval žádný kompletní Pz.Kpfw. II J. Jeho fotografie proto pocházejí především z období, kdy stroje sloužily u německých jednotek nebo byly později ukořistěny. Právě fotografie těchto tanků jsou přitom na první pohled překvapivé. Vedle běžného Pz.Kpfw. II působí Ausf. J mnohem mohutněji, přestože stále používá relativně malou věž. Pz.Kpfw. II J nakonec zůstal krátkou epizodou německého vývoje. Jen 22 vyrobených kusů nemohlo ovlivnit průběh války a samotná koncepce se rychle ukázala jako nepraktická. Přesto je tento tank fascinujícím příkladem toho, kam až byli němečtí konstruktéři ochotni zajít při hledání způsobu, jak ochránit průzkumné jednotky. Místo rychlého a nenápadného průzkumníka totiž vznikl malý tank s pancířem, který by mu mohl závidět nejeden mnohem větší obrněnec. A právě tento absurdní kontrast je důvodem, proč si Pz.Kpfw. II J zaslouží pozornost i dnes.
