Praying Mantis „Ambiciózní hmyz“
Kudlanka nábožná, jak by se dalo přeložit název do češtiny, byl prototyp tanku pro podporu pěchoty jeho veličenstva. I když byl celý projekt dotažen do konce a jevil se jako funkční, jeho slabá výzbroj a prazvláštní způsob boje ukončily tomuto stroji kariéru.
Díky ohromnému množství podvozků tančíků, které se ale ukázaly jako nedostatečné, padlo rozhodnutí o reorganizaci způsobu nasazení. Kromě transportérů, tahačů, samhobných minometů a protiletadlových kompletů vznikl i prototyp skutečně bizarního stroje. Autorem této zrůdnosti byl Ernst James Tapp. Vývoj započal v roce 1937, ale protože neměl s vývojem tanků zkušenosti vznikl prototyp až v roce 1943.
Myšlenka byla vskutku originální. Kudlanka měla dvoučlennou osádku v podobě řidiče a velitele obsluhujícího dvojici kulometů Bren. Výzbroj se společně s velitelem i řidičem nacházela ve zvedající se nástavbě. Díky ní si stroj zachoval nízký profil, a tak byl v terénu nejen mobilní ale i těžko zpozorovatelný. Díky nástavbě se mohl vztyčit nad překážky a svou kulometnou výzbroji napadat infanterii z míst, odkud to nečekala. Kulomety byly umístěny v otočné věžičce ovládané z nástavby střelcem. Při vztyčení dosáhla výška 3.5 metrů a náměr kulometů se pohyboval od 55° do vodorovné polohy s korbou.
Hlavní úlohou bylo narušovat morálku nepřátelské pěchoty. Standardním postupem bylo přiblížit se nepozorovaně na blízkou vzdálenost, vztyčit se a napadnout nepřátelskou infanterii. Poté se nástavba opět snížila a tančík díky malým rozměrům uprchl zpět do bezpečí. Chytře vytvořená soustava periskopů umožňovala osádce plnou funkčnost v jakékoliv pozici nástavby, ale nebyla příliš pohodlná. Zároveň se v příběhu bojů v Africe ukázalo, že absence dělové výzbroje stroj omezuje. Také díky rozšíření protitankových zbraní a slabému pancíři (pro zvýšení mobility) nebylo možné pěchotu napadnout jak zněl původní plán.
Nakonec vznikly dva prototypy ale konce války se dožil jen jeden. Posádka si velmi stěžovala na nepohodlí a z jízdy v houpající se nástavbě se jim dělalo špatně. V roce 1944 byl zbývající exemplář přesunut do muzea v Bowingtonu, kde stále přitahuje další nadšence svým vzhledem.
