Panzerkampfwagen IV

Už samotný fakt, že byl tank Panzerkampfwagen IV jediným tankem, který se ve výrobě udržel od začátku do konce války nasvědčuje jeho kvality. Roku 1934 byly definovány požadavky na nový obrněnec skrytý pod názvem mittlerer Traktor (střední traktor). Zakázku nakonec vyhrál návrh společnosti Krupp. Výroba tedy byla zahájena v magdeburském závodě pod označením PzKpfw IV Ausf. A nebo SdKfw 161. Hmotnost tanku 17,3 tun a vodou chlazený dvanáctiválec Maybach HL 108 TR dávali tanku dobrou mobilitu. Pancéřování dosahovalo 20 mm na věži a 14.5 mm na korbě. Hlavní výzbroj v podobě krátkého kanónu KwK 37/24 ráže 75 mm měla sloužit k podpoře tanků Panzer III a pěchoty. Sekundární výzbroj tvořil spřažený kulomet s dělem a kulomet umístěný v přídi korby. Tato výzbroj se udržela i pro několik dalších variant, ale již při střetu s těžkým francouzským tankem Char B1-bis bylo velení jasné, že bude potřeba výkonnější protitanková zbraň. Varianta Ausf. A byla vyráběna mezi léty 1936-1937 se vznikem pouhých 35 kusů. Varianta Ausf. B vznikla v počtu 42 kusů, Ausf. C 134 kusů a Ausf. D 229 kusů. Na první pohled nebyl mezi vozidly rozdíl, hlavní změnou byly úpravy interiéru a zesílení pancíře. Změny se dočkala varianta Ausf. E. Ta byla vybavena výkonnější pohonnou jednotkou a váha se navýšila na 21 tun. Společně s vpádem do SSSR vznikla varianta Ausf. F, která dostala širší pásy pro lepší zvládání terénu ruských plání. Pro vývoj nejdůležitější variantou byla Ausf. F2, vyzbrojená pro souboj s obrněnci rudé tankové školy. Dostala k tomu prodloužený protitankový kanón KwK L/43 s úsťovou brzdou. Navýšeno bylo i pancéřování korby na 60 mm a věže na 50 mm. Střelec měl k dispozici širokou škálu munice, zejména protipancéřovou a kumulativní. Pro úspěch této verze vznikl Ausf. H s kanónem KwK L/48. Ten se kvalitami nejen vyrovnal sovětským dělům ráže 76.2 mm, ale dokonce je překonával. Verze byla vybavena bočnicemi korby i věže, které přidávaly na ochraně posádky (zejména před protitankovými puškami). Poslední variantou byla Ausf. J. Zde se ale nedá mluvit o zlepšení, právě naopak. Verze byla přepracována pro nejlevnější a nejefektivnější možnou výrobu. Tank najednou postrádal elektrický pohon věže, bočnice byly nahrazeny pletivem a pohonná ústrojí byla kanibalizovány z jiných variant. 

Co se nasazení týče, bylo velmi úspěšné. Tanky Panzerkampfwagen IV se účastnily německých operací po celou dobu války. Proti polským obrněncům si vedly na výbornou, avšak musíme brát v potaz, že Polsko v této době nedisponovalo tak kvalitními obrněnci. Kampaň v Beneluxu se hlavně díky absenci nepřátelských obrněnců odehrála ve prospěch říše. Ve Francii se však ukázalo, že krátké 75 mm dělo nebude v budoucnu stačit. Němci se zde střetli s tvrdou realitou v podobě britských tanků Matilda a francouzských Char B1. Mezi lety 1940 a 1941 se nadále rozbíhala výroba pokročilých verzí tanku Panzer IV. Přece jenom se velení Wehrmachtu připravovalo na operaci Barbarossa. Na jejím počátku se němečtí tankisté setkávali s technicky podřadnými stroji série BT a tanky T-26. I zde se projevily první nedostatky konstrukce v podobě úzkých pásů, a tedy i horšího rozložení váhy stroje. Konečné ukončení spanilé jízdy nastalo při prvních kontaktech se stroji KV-1, KV-2 a T-34. Krátká 75 mm děla si nedokázala s jejich pancířem poradit mnohdy ani na krátkou vzdálenost. Právě v té samé době naráží na stejný problém Afrikakorps s tanky Matilda v Africe. Již zmíněná varianta Ausf. F2 dostala německý dlouhý kanón ráže 75 mm, schopný probíjet pancíř všech zmíněných typů (i když na menší vzdálenost, než by samotní tankisté chtěli). V severní Africe se mu postavila americká konstrukce M3 Lee (v britské armádě upravený a přejmenovaný na M3 Grand). Ta byla oproti německému konkurentu dosti znevýhodněna a Panzer IV byl tedy opět na koni. Ani tak si však post silnějšího obrněnce nemohl udržet věčně. Později s příchodem tanku Sherman dostal na africkém bojišti Ausf. F2 odzvoněno a ani pozdější varianty H a J se Shermanu mohly postavit jen za určitých podmínek. Vraťme se ale na východní frontu, kde probíhají tuhé boje. Díky úspěchu této varianty vznikl Ausf. H vyzbrojený ještě výkonnějším 75 mm dělem. Verze Ausf. H byla vytvořena specificky pro podmínky této fronty. Sovětští pěšáci totiž hojně využívaly protankových pušek, a tak byly stroji přidány bočnice. V boji se stále jednalo o obstojného protivníka a až příchod tanků série IS a T-34 85 jej definitivně sesadily do role podpůrného tanku. Na západní frontě, která se otevřela společně s vyloděním v Normandii byly tanky Panzer IV nasazeny ihned od vylodění. Američané si tanky Panzer IV často pletly s tanky Tiger I a často se tedy z hlášení jeví, že se západní fronta tanky Tiger jen hemžila. Osádky zde dávaly přednost boji z předem připravených pozic a palebných přepadů, kdy naplno využily kvalit děla. Jak se postupně válka vyvíjela v neprospěch vznikla varianta Ausf. J. Co se vlastností týče, stroj byl stále schopen ničit spojenecké obrněnce, ale kvůli celkově horšímu zpracování a ochuzení o mnoho technických standardů byla životnost stroje nízká. Co se vývozu týče, byl stroj vyvážen do spojeneckých států Německa. Nejvíce je nasadili Finové a Rumuni, ale byly užívány též Itálii, Maďarskem, Bulharskem a Slovenskem. Po válce byly tanky Panzer IV používány v mnoha armádách včetně té československé (ta je z výzbroje brzo vyřadila). Nasazení se dočkaly ještě v konfliktech na blízkém východě a za války v Jugoslávii. Tehdy už ale byl stroj beznadějně zastaralý. 

Asi nejznámějším tankovým esem tohoto stroje byl Rumun Ion Dumitru. Když v roce 1941 vstoupila rumunská armáda do války na straně Německa, prošla postupně boji u Oděsy, Kavkaz, Krym a Stalingrad. Zde však 1. tankový pluk utrpěl natolik těžké ztráty, že jim zbyly jen 2 bojeschopné tanky. Byly proto přesunuty do Targoviště k doplnění jak strojů, tak osádek. V srpnu 1944 byl po doplnění odeslán do Moldávie včetně Iona. Ten se stal velitelem jednoho z pro Rumuny moderních tanků Panzer IV. Dumitru strávil na frontě jen 25 dní. Z toho 5 dní bojoval proti Sovětům a 20 dní proti svým bývalým spojencům. Pod jeho velením dokázal jeho útvar zničit na 39 tanků. Z toho 6 si připsal na konto on sám. Štěstí mu došlo 13. dubna. Tehdy jej při bojích u vesnice Shrick potkal tanky Panther. Ty zasáhly jeho obrněnec a on sám přišel o nohu. Získal Řád Michala Chrabrého 3. třídy, což bylo nejcennější rumunské vyznamenání a jako tankový insturktor působil až do roku 1953. V roce 1999 vydal paměti s názvem Tanky v plamenech.

Dumitru jistě nebyl jediným hrdinou ve stroji Panzer IV. Jednalo se o páteř německé Panzerwaffe a o jeden z nejlepších tanků druhé světové války. Dodnes se najde mnoho nadšenců, kteří tvrdí že se jednalo dokonce o nejlepší tank celé války. Ať už se toto tvrzení zdá přehnané či ne, faktem je, že dala výroba vzniknout kolem 9000 vozidel.