Nasazení tanků ve Vietnamu
V historii nebylo mnoho bojišť, která by ovlivnila vývoj obrněnců tolik jako Vietnam. Neprostupná džungle byl náročným terénem pro pohyb těžkopádných vozidel a hustě zastavěné městské oblasti zase perfektní úkryt pro uživatele protitankových prostředků. Právě díky těmto prostředím se doktrína USA zcela změnila a s ní i vývoj další techniky.
Samotných soubojů mezi tanky bylo velmi málo. Hlavním důvodem byla počáteční absence této zbraně u Severo-vietnamské armády. Když dorazily američtí tankisté do Jižního Vietnamu, představoval nejmodernější kus techniky stroj M48A3. Ten měl kanón ráže 90 mm a nebo plamenomet. Před samotným konfliktem a na jeho začátku sloužily tanky k hlídkovým účelům a jako demonstrace síly. Brzy se však projevil potenciál prorážet cestu džunglí. Proto byly na stroje montovány zepředu buldozerové radlice. Největším nepřítelem se pro Američany staly miny. Vietcong se stal mistrem v kladení pastí, mezi nimi i protitankových min. I když miny většinou stroj nezničily, imobilizovaly jej a opravy zabraly mnoho cenného času. Hlavním uplatněním tanků se stalo ničení opěrných bodů a stanovišť nepřítele. Výkonné dělo ráže 90 mm bylo schopné s vysokou přesností pálit trhavé a šrapnelové střely. Navíc díky vysoké hmotnosti napomáhal boření podzemních tunelů. Dalším důležitým úkolem byl doprovod zásobovacích jednotek. Ty byly častým terčem přepadů, a tak byl tank skvělým prostředkem k jejich ochraně. Naneštěstí pro osádky byly bojovníci Vietcongu vybaveni RPG-7, protitankovými kumulativními raketomety. Ty probíjely pancíř o tloušťce 320 mm a M48 byl snadným cílem. Posádky proto montovaly na boky tanků náhradní články pásů a pytle s pískem. V polních podmínkách bylo velmi častou úpravou i přidání kulometů na střechu věže.
Prvním tankovým soubojem se stal přepad americké základny na hranici s Laosem. V roce 1969 Severo-vietnamská armáda, dodnes nepochopitelně, přesunula nepozorovaně jednotku sovětských obojživelných tanků PT-76. Kvůli slabému pancéřování ale rychle padly za oběť kumulativním střelám strojů M48.
Společně s tanky se po bojišti pohybovaly i stroje M67, plamenometem přezbrojené tanky M48. Dostřel činil 90-180 metrů a stroj si vezl zásobu hořlaviny na 60 sekund trvající plamen. Posádky ale upřednostňovaly palbu krátkými dávkami. Další variantou byly vyprošťovací M88, bez kterých se tankové útvary neobešly. Na bojišti se objevily i stroje M47, M41A3 Walker Bulldog, vozidla Ontos a australské centuriony.
Ty se sice do protitankového boje nezapojily, ale prokázaly se jako velmi odolné proti kumulativním raketám RPG-7. Kromě nich si dovezli do Vietnamu i mostní a vyprošťovací varianty.
Jihovietnamští tankisté se po většinu války do boje nezapojili. Přestože měli na počátku konfliktu jen staré M24 Chaffe a obrněná vozidla série Greyhound, brzy země převzala mnohem modernější stroje Walker Bulldog a M48. Ty byly používány spíše k propagandistickým účelům, ale nakonec se i na ně dostalo. Když se americké jednotky stáhly, střetly se roku 1972 s tanky PT-76 a T-54. V několika potyčkách připsali úspěchy, dokonce beze ztrát. Ani to ale nezvrátilo celkový průběh války, a tak skončily tanky Jižního Vietnamu buď zničené vlastní posádkou, a nebo po kapitulaci v rukou komunistické armády ze severu.
