Mnichov 1938, část 1.
Znáte všichni pojem 1. republika? Jaké území jsme jako nový stát měli? Museli jsme bojovat i po utvoření našeho státu za naši celistvost?
Jak všichni dobře víte, vznik samostatné Československé republiky se datuje na 28. října 1918, kdy byla vyhlášena samostatnost nebo také nezávislost na Rakousko-Uhersku. Byla vyhlášena pětičlennou národní radou (Antonín Švehla, Jiří Stříbrný, Alois Rašín, Vavro Šrobár a František Soukup). Tuto pětici můžete najít také pod pojmem „Muži 28. října“.
Prisma: Následující série článků bude zaměřena na již zmíněný Mnichov 1938, co k němu vedlo, jak probíhal, a jaké měl pro nás následky.
Do čela republiky byl jako president zvolen pan Tomáš Garrigue Masaryk, předsedou vlády se stal Karel Kramář, ministrem zahraničí Edvard Beneš a ministrem vojenství byl Milan Rastislav Štefánik.
Po vytvoření samotného Československa (jelikož jsme byli jeden celek, používáme množně číslo – pozn. red.) vše neprobíhalo samozřejmě hladce. Jelikož jsme byli součástí Rakousko-Uherska, nebyly žádné hranice mezi tehdejšími národnostmi, žádné jasné hranice. Na našem území tak bylo mnoho národnostních menšin, které tu zůstaly po vytvoření republiky.
Národnostní menšiny u nás byly Češi a Slováci, Maďaři, Poláci, Karpatorusíni a Němci. Němců bylo kolem 3 milionů, byli hlavně v pohraničních oblastech s Německem a Rakouskem.
V prvních letech naší republiky probíhali různé územní potyčky. Některé státy nechtěly uznat naše hranice a chtěly území, které bylo oficiálně uznáno jako území Československa. Polsko si například nárokovalo Těšínsko, a v tomto případě dokonce musela zasáhnout československá armáda. Výsledkem tohoto sporu bylo, že se Těšínsko rozdělilo mezi Polsko a Československo. Další ozbrojený střet byl o Podkarpatskou Rus (byla průmyslově velmi zaostalá). Tu si nárokovala tehdejší Ukrajinská lidová republika. Střet řešili českoslovenští legionáři. V obou těchto případech nám pomáhala rumunská armáda. Zajímavostí u sporu o Podkarpatskou Rus je to, že vůbec nesousedila s tehdejší Ukrajinou.
Samozřejmě ani velmi početná německá menšina na sebe nenechala čekat. Hned při vzniku státu vytvořila čtyři samostatné provincie, které se pokusily o odtržení. Tento pokus nebyl úspěšný, protože Československo mělo plnou podporu vítězných mocností z první světové války, hlavně Francie.
Proč se Němci chtěli od nás odtrhnout? Vysvětlení můžeme najít v národnosti samotné. Příkladem pro toto vysvětlení může být 700 tisícová maďarská menšina, která byla na jihu Slovenska. Obě dvě menšiny se necítily být rovnocennou součástí republiky. Maďarská menšina, která byla na území jiného státu. Proto také vznikaly tyto ozbrojené střety a situace, které „mohli ohrozit“ celistvost státu.
Prisma: Tyto spory jsou zde uvedeny z důvodu, protože se tyto území při Mnichovském diktátu „přivlastnily“ jiné státy.
Za zmínku určitě stojí ekonomická stránka republiky. Naše ekonomika byla 10. nejsilnější ekonomikou světa. Byli jsme někdy označováni za „průmyslové srdce Evropy“, protože už před první světovou válkou byla soustředěna většina průmyslu do tehdejšího Rakouska-Uherska. A to byl také nejspíše jeden z důvodů, proč chtělo Německo zabrat naše území.