Marder 38T: Stíhač tanků který dostal druhý život ze starých podvozků
Marder 38T vznikl z podvozků zastaralých tanků, ale jeho silný kanon dokázal udržet tyto staré stroje ve válce až do roku 1944.
Marder 38T je jeden z těch německých stíhačů tanků, které na první pohled nepůsobí nijak výjimečně. Otevřená nástavba, kanon umístěný uprostřed vozidla a podvozek převzatý ze staršího tanku. Právě jeho původ je ale na celém stroji nejzajímavější. Marder 38T vznikl na základě podvozku československého Pz.Kpfw. 38(t), který už začínal být jako klasický tank zastaralý. Jeho 37mm kanon totiž postupně přestával stačit proti stále silnějšímu pancéřování spojeneckých a sovětských tanků. Němci ale nechtěli spolehlivé podvozky jednoduše vyřadit. Místo toho je začali přestavovat na stíhače tanků. Výsledkem byl Marder 38T, který dostal otevřenou bojovou nástavbu a výrazně silnější protitankový kanon. Některé stroje používaly německý 7,5cm Pak 40, jiné dostaly ukořistěný sovětský 7,62cm Pak 36(r). Marder 38T vstoupil do služby na konci roku 1942 a vyráběl se až do poloviny roku 1944.
Myšlenka přestavět staré tanky na stíhače tanků nebyla ničím novým. Německo se během války stále potýkalo s nedostatkem moderních obrněných vozidel a zároveň mělo k dispozici velké množství podvozků, které už nebyly vhodné pro původní úkol. Marder 38T byl ideálním příkladem této filozofie. Podvozek 38(t) byl známý svou spolehlivostí a jeho výrobní linky už existovaly. Němci proto nemuseli začínat úplně od nuly. Nová nástavba však změnila charakter celého vozidla. Místo malé otočné věže vznikl otevřený prostor pro kanon a posádku. Výhodou byla především silná výzbroj, která umožňovala Marderu zaútočit i na mnohem těžší protivníky. Nevýhodou byl naopak velmi slabý pancíř a otevřený bojový prostor. Posádka byla chráněna především zepředu a shora zůstávala prakticky bez ochrany. Přesto se Marder 38T ukázal jako užitečný hlavně na východní frontě. Sovětské jednotky nasazovaly stále větší množství T-34 a dalších tanků, proti kterým byly starší německé lehké tanky stále méně účinné. Marder umožnil německým jednotkám využít starší techniku proti novějším protivníkům. Jeho úkolem nebylo bojovat na krátkou vzdálenost ani vést přímý útok. Měl využívat silný kanon z větší vzdálenosti, ideálně z připraveného postavení, a následně změnit pozici. Zajímavostí je také skutečnost, že Marder 38T nebyl jedinou přestavbou podvozku 38(t). Z jeho základů vznikla celá rodina různých vozidel. Němci využili tento podvozek například pro samohybné dělo Grille nebo později pro Jagdpanzer 38, známý jako Hetzer. Podvozek původně československého tanku se tak stal jedním z nejuniverzálnějších základů německé obrněné techniky.
Marder 38T měl samozřejmě své limity. Otevřená nástavba znamenala velké riziko pro posádku a slabé pancéřování neposkytovalo ochranu proti většině nepřátelských kanonů. Vozidlo také nebylo určeno k tomu, aby přijímalo zásahy. Jeho hlavní zbraní měla být mobilita, palebná síla a možnost zaútočit dříve, než nepřítel stačí zareagovat. Přesto Marder 38T ukazuje velmi praktickou stránku německé válečné výroby. Místo aby Němci vyřadili staré tankové podvozky, dokázali je přeměnit na zcela jiný typ zbraně. Původně československý Pz.Kpfw. 38(t), který už nebyl vhodný jako moderní tank, tak získal druhý život jako stíhač tanků. Některé jeho podvozky byly později použity ještě pro další konstrukce. Marder 38T proto nebyl technologickým zázrakem ani revoluční konstrukcí. Jeho význam byl mnohem praktičtější. Ukazuje, jak se během války měnily požadavky na obrněnou techniku a jak důležité bylo dokázat využít starší techniku novým způsobem. A právě proto patří mezi méně známé tankové konstrukce, které stojí za připomenutí.
