M51 „Super“ Sherman
V prémiovém obchodě se momentálně nachází stroj pod označením M4A1 Revalorisé, francouzský prémiový střední tank VIII tieru. Ve hře je známý spíše jako průměrný stroj stavěný na odstřelování, ve kterém nepatří k nejlepším. Nicméně v realitě tomu bylo jinak. Pojďme si ji tedy ukázat. Když začaly první tanky Sherman sjíždět z výrobního pásu, byly vybaveny 75 mm krátkými kanóny. Později vzniklo mnoho variant, včetně legendárních Shermanů Firefly a Easy Eight vybavených výkonnými kanóny ráže 76 mm (Firefly měl přesněji ráži 76.2 mm). Ve své době se technicky jednalo o stroje s velkým potenciálem.
Když válka skončila, byly Shermany ve výzbroji mnoha zemí včetně Sovětského svazu, ačkoli ten jejich nasazení a bojovou hodnotu bagatelizoval. Američané tanky Sherman nasadili ještě při válce v Koreji. Poté už však byli nahrazovány modernějšími stroji.
Přesuneme se nyní do Izraele. Ten sice existuje jako suveréni stát, ale je pod neustálou hrozbou války se svými arabskými sousedy. Pro ty je totiž Izrael trnem v oku a jakýmsi vetřelcem. První tanky Sherman dorazily do Izraele v roce 1940 pro využití britskou korunou. Ty byly pro britskou armádu po skončení bojů Druhé světové války zastaralé, avšak pro izraelské síly byly cenným prvkem obrněných sil. Roku 1953 učinila izraelská reprezentace ve Francii objednávku 400 lehkých tanků AMX-13 vybavených silným 75 mm kanónem. V téže době je napadlo použít tento silný kanón i pro tanky Sherman. Za asistence Francie byla vyvinuta varianta M50 Sherman vybavena právě 75 mm kanónem. Mezi léty 1956 a 1964 bylo tedy konvertováno na 300 Shermanů na verzi M50. Tyto tanky si později při suezské krizi vedly dobře, ale pomyslný strašák v podobě sovětského stroje IS-3 a dalších strojů rudé tankové školy donutil přemýšlet izraelské vojenské špičky o jeho modernizacích nebo dokonce úplném nahrazení.
IDF (izraelské obranné síly) se tedy otočily na USA a Velkou Británii s žádostí o jejich stroje. USA odmítla Izraeli prodat své stroje M47 a Britové neměli výrobní kapacity na dodávky Centurionů. I když Britové později schválili prodej Centurionů v roce 1959, jednalo se o stroje zastaralé a vybavené starší výzbroji.
Izrael byl tedy nucen urychleně nalézt řešení. A to se skutečně našlo ve Francii. Francouzská konstrukční kancelář vytvořila variantu M51 Super Sherman vybavenou 105 mm dělem, jež bez obtíží dokázalo probíjet tanky série IS. Dělo pocházelo původně z francouzského hlavního bitevního tanku
AMX-30. Na zadní část upravené věže bylo instalováno závaží, aby se snížilo zatížení prstence věže způsobeného těžkou váhou nového dělá. To přirozeně nikdy nebylo zamýšleno pro tak malý stroj jako byl právě Sherman. Nakonec bylo dělo zkráceno, vybaveno úsťovou brzdou a byla snížena počáteční rychlost střely. Takto vznikl Sherman Revalorisé, v přeložení vylepšený Sherman.
Protože byly tanky Sherman prakticky nezměněné, vyjma věže, používaly z počátku stejný agregát, který byl později vyměněn za výkonnější. Co však vyměnit nešlo byla tloušťka pancíře. Ta zůstala neměnných 63 mm jako u původního tanků Sherman. To bylo obrovskou slabinou a tak byly posádky instruovány k vedení boje na větší vzdálenost.
Posádka sestávala z 5 členů, ale později byla snížena na 4, z důvodu odstranění kulometu v korbě. Další izraelskou modifikací bylo rozšíření pásů a výměna odpružení za jiné čistě izraelské. To stroji zajistilo lepší stabilitu a klidnější jízdu terénem. I přes navýšení váhy díky novému odpružení byl odpor terénu dobrý, protože se váha přes rozšířené pásy rozložila. Později byl přidán držák hlavně na zadní část korby (kvůli vysoké váze děla) a nový motor který dával stroji maximální rychlost 40 km/h při váze 40 tun.
Tyto stroje se do bojů zapojily několikrát. Nejznámější je takzvaná šestidenní válka, kdy se izraelští tankoví střelci obzvláště vyznamenali. Ti byli vycvičení k likvidaci nepřítele na vzdálenost 1 500 metrů. Hlavním protivníkem našich Shermanů byly ve velkých počtech sovětské T34 85, T-54/55 a T-62. Zejména T-62 a T-55 byly výrazně modernější než izraelské Shermany, ale výkonný 105 mm kanón se ukázal jako smrtící. Co tedy kromě výcviku dělalo stroj takto smrtícím pro moderní sovětské stroje? Byly to střely HEAT schopné probíjet přední pancíř tanků T-62.
Jedním z legendárních střetů byl ten mezi jordánskými stroji M47 Patton a izraelských M50 a M51. Podle pamětníků měli tankisté pocit že se před nimi něco hýbe a tak rozsvítili světlomety na věžích. Najednou se 50 metrů před nimi objevily Pattony. Obě skupiny spustili palbu na krátkou vzdálenost, kdy Jordánsko odepsalo 12 strojů a Izraelci pouze jeden M50, ze kterého se naštěstí osádka stihla dostat ven.
Dosti kuriózním střetem byl ten s tanky Panzer IV. S těmi se Shermany potkaly v oblasti Golanských výšin. Asi netřeba říkat, že je izraelské 105 mm kanóny rozstřílely.
Ani po válce jejich služba neskončila. Izrael provozoval Shermany M51 do 80. let a později jich kolem 70 poskytl milicím při občanské válce v Libanonu. Dalších 100 bylo prodáno Chille, které je provozovalo až do roku 1999 (v jejich rezervách zůstaly dokonce až do roku 2006).
Jméno Super Sherman je použito nejen v tomto článku, ale i moderní odborné literatuře. Tento název je ale špatně, protože se vztahuje k verzi M51. IDF tento název používala převážně pro verzi M50. I přesto ale oba stroje sloužily bok po boku a prokázaly své hodnoty i desítky let po svém vzniku.
