Edmund Orlík „První eso války“

Edmund Orlík se narodil 26. ledna 1918 v polském městě Rogozno. Po úspěšné maturitě v roce 1936 vstoupil Edmund do polské armády, kde absolvoval kadetní školu v Modlinu. Po složení zkoušek byl přiřazen k 1. obrněnému praporu v Poznani. Když začala v roce 1939 válka, studoval Edmund architekturu ve Varšavě. Po mobilizaci byl zařazen do 71. obrněného oddílu. Ten byl vybaven převážně tančíky typu TK-3, ale jako jeden z mála útvaru také typy TKS vyzbrojenými 20 mm kanóny 38FK-A. Orlíkovi se poštěstilo a byl mu přiřazen právě tento stroj společně s řidičem Bronislawem Zakrzewskim. Proti Polsku se postavilo na 2800 tanků wehrmachtu, mezi nimiž byly tanky Panzer I, Panzer II, Panzer III, Panzer IV i dříve československé Panzery 35(t) a 38(t). Na polské straně se jim postavilo méně než 900 tanků, ale většina byla vyzbrojená jen kulomety. Polská armáda také udělal chybu a jednotlivé obrněnce rozdělili mezi frontové úseky, zatímco německá Panzerwaffe soustředila vždy své obrněnce do jednoho bodu.

Orlík se ocitl v bojů 14. září u města Brochów. Podle hlášení zde zničil 3 německé obrněnce, ale nedochoval se žádný dokument, který by to potvrdil. Jeho triumf přišel 18. září. Společně s dalšími dvěma stroji TK-3 vyrazil na křižovatku u Varšavy. Když Orlík zpozoroval skupinu německý tanků, nařídil zbylým tancům ústup, protože jejich kulometná výzbroj proti Panzerům nezmohla nic. Orlíkův TKS zaujal postavení u křižovatky a když se kolona přiblížila, poslal na bok nepřátelského obrněnce několik ran. Už první rána úspěšně prošla skrz a stroj vyřadila. Další dva obrněnci začaly po tančíku pálit, ale nebyli schopni zasáhnout. Orlík další ránou zasáhl munici a tak se ze stoje vyvalil kouř. Další německý obrněnec byl vyřazen. Poslední Panzer IV se pokusil o ústup, ale Orlíková palba ze vzdálenosti 60 metrů taktéž našla cíl. Velitelem zmíněného Panzer IV byl pravděpodobně šlechtic Viktor IV. Albrecht von Ratiboř, který v souboji zahynul. Dalšího úspěchu dosáhl Orlík 19. září v příběhu bitvy o Sieraków. Zde měl vyřadit dalších 7 německých obrněnců. Německé velení při tomto střetu odepsalo 20 vlastních strojů. Později se údajně Orlík probil do obklíčené Varšavy a pokračoval v boji i po kapitulaci na straně domácího odboje. Po válce obdržel nejvyšší polské vyznamenání „Virtuti militari“ a dostudoval architekturu. Té se věnoval až do své smrti 2. dubna 1983, kdy zemřel na následky autonehody.

Tančíky série TK-3 a TKS mají kořeny ve 20. letech. Polsko v této době od Británie odkoupilo licenci na výrobu tančíku Carden-Loyd Mk.VI. Ve 30. letech byly tančíky modernizovaný a vybavovány 20 mm kanóny. Zároveň jim bylo zesíleno pancéřování a nahrazen motor výkonnějším motorem Fiat 122AC. Celkem dala výroba vzniknout 260 kusům TK-3 a z nich bylo 20-24 modernizováno na verzi TKS. I v této době však byly stroje zastaralé a kromě Edmunda na nich nikdo nedosáhl větších úspěchů. Po kapitulaci je ještě nasadilo Německo v protipartyzánských činnostech. Mezi německými tankisty se také rozšířila věta:„Do malého švába se těžko trefuje pistolí.“