Alecto: Britský tank, který vypadal jako parodie na tank

Alecto vznikl z velmi neobvyklého britského nápadu. Britská armáda hledala během druhé světové války způsob, jak dát výsadkovým jednotkám vlastní mobilní dělostřeleckou podporu. Problém byl v tom, že klasická samohybná děla byla příliš těžká na přepravu vzduchem a britské výsadkové jednotky přitom potřebovaly něco, co by mohlo přistát společně s nimi a následně je podporovat přímo na bojišti. Základem se proto stal Harry Hopkins, lehký tank vycházející z konstrukce Tetrarchu. Harry Hopkins sám měl představovat vylepšení Tetrarchu, jenže doba mezitím pokročila a britská armáda už o podobné lehké tanky neměla takový zájem. Vývoj Alecta tak představoval způsob, jak využít podvozek konstrukce, která začínala být z hlediska klasického tankového boje zastaralá. Vickers proto odstranili původní věž a výrazně přepracovali horní část korby. Do přední části vozidla pak umístili 95mm houfnici, která byla uložena velmi nízko. Výsledkem bylo vozidlo s mimořádně nízkou siluetou, které mělo být lehké, rychlé a zároveň schopné poskytnout pěchotě silnou palebnou podporu. První práce na konstrukci začaly už v roce 1942, ale vývoj se vlekl mimo jiné kvůli tomu, že britské ministerstvo války nebylo dlouho rozhodnuto, jak přesně má být takové vozidlo používáno.

Zdroj: Wikipedia.org

Na Alectu je nejzajímavější právě kompromis mezi hmotností, pancířem a mobilitou. Konstruktéři chtěli zachovat schopnost přepravy a zároveň nabídnout dostatečně silnou výzbroj. Jenže 95mm houfnice nebyla malá zbraň. Aby výsledné vozidlo nebylo příliš těžké, museli ušetřit hmotnost prakticky všude, kde to šlo. A nejvíce to odnesl pancíř. Maximální tloušťka pancéřování se pohybovala pouze kolem 10 mm, přičemž na některých místech bylo ještě slabší. Alecto tak rozhodně nebyl stroj, který by měl stát proti nepřátelským tankům a přijímat jejich zásahy. Jeho ochranu měla místo pancíře zajišťovat především rychlost, nízká silueta a možnost využívat terén. To bylo u výsadkového vozidla logické. Pokud by se Alecto dostal do otevřeného souboje, jeho posádka by měla velmi malou šanci. Pokud se ale ukryl za terénní překážkou a využil své dělo z bezpečné vzdálenosti, situace byla úplně jiná. Konstrukce navíc zůstala překvapivě mobilní. Podvozek Harryho Hopkinse používal motor Meadows o výkonu přibližně 148 koní a první zkoušky ukázaly, že malý stroj dokáže dosáhnout rychlosti okolo 48 km/h. Testy zároveň ukázaly, že Alecto dokáže překonávat poměrně prudká stoupání. Konstruktéři tedy skutečně vytvořili velmi lehké a pohyblivé vozidlo, jenže právě lehkost se zároveň stala jeho největší slabinou. Alecto byl tak lehký, protože si nemohl dovolit být těžší. Jakmile by se přidalo více pancíře, začala by mizet jedna z hlavních vlastností, kvůli kterým vůbec vznikl. Ještě zajímavější je, že Alecto nebyl jen jeden konkrétní projekt. Během vývoje se uvažovalo o několika variantách, které měly ze stejného lehkého podvozku udělat různě vyzbrojená vozidla. Základní Alecto I používal 95mm houfnici určenou především k podpoře pěchoty a ničení opevněných pozic. Následující varianta Alecto II měla místo ní dostat 6liberní protitankový kanon. Britové tím v podstatě zkoušeli zjistit, jestli by bylo možné z malého výsadkového podvozku vytvořit také lehký stíhač tanků. Existovaly dokonce návrhy na Alecto III s 25liberní houfnicí a Alecto IV s obrovským 32liberním kanonem. Tyto poslední varianty však zůstaly pouze na papíře. Samotný Alecto I se dostal nejdále, ale ani jeho vývoj nedokázal překonat největší problém celého projektu. Válka skončila dříve, než britská armáda stihla rozhodnout, zda takové vozidlo skutečně potřebuje. První prototypy procházely zkouškami v roce 1944 a konstrukce se dále upravovala. Testy odhalily také praktické problémy, které na výkresech nebyly vidět. Například při jízdě mimo silnice a při překonávání vody se do otevřeného bojového prostoru dostávala voda a bláto. U vozidla, které mělo operovat v náročných podmínkách, to rozhodně nebyla drobnost. Přesto Alecto zůstával pozoruhodně pohyblivý. Nízká hmotnost a relativně výkonný motor mu dávaly na svou kategorii velmi dobrou mobilitu. Jenže zatímco německé nebo americké konstrukce už rychle směřovaly k těžším a lépe chráněným obrněncům, Alecto se snažil vyřešit úplně jiný problém. Neměl přežít zásah. Měl se dostat na bojiště tam, kam by těžší vozidlo vůbec nedokázalo.

Zdroj: Wikipedia.org

Nakonec ale přišel konec války a s ním zmizela velká část důvodů, proč Alecto vznikal. Výsadkové jednotky už nepotřebovaly ve stejném rozsahu nové improvizované lehké samohybné dělo a vývoj se přestal vyplácet. Projekt Alecto byl zrušen, aniž by se z něj stal sériově vyráběný bojový systém. Jeho historie je proto podobná celé řadě britských experimentálních vozidel z konce války. Konstrukce byla technicky zajímavá, některé její vlastnosti byly velmi působivé, ale mezitím se změnilo samotné bojiště. Alecto tak zůstal především vývojovým experimentem. Jeho podvozek však ukazuje jednu pozoruhodnou věc. Harry Hopkins, který měl původně sloužit jako lehký tank, se ukázal jako mnohem zajímavější právě ve chvíli, kdy z něj konstruktéři odstranili věž a přestali se snažit vytvořit klasický tank. Z malého tanku se stal nízký nosič těžké houfnice. Alecto tak představuje přesně ten typ konstrukce, který dobře ukazuje, jak zoufale se během války hledaly nové způsoby využití existující techniky. Britové měli lehký podvozek, který se jim už nehodil jako klasický tank. Místo jeho úplného odepsání na něj namontovali mohutnou 95mm zbraň a vytvořili něco, co se podobalo spíše obrněnému dělostřeleckému nosiči než tanku. Alecto byl malý, rychlý a téměř bez pancíře, ale nesl zbraň, která byla na jeho velikost absurdně velká. Právě tento kontrast z něj dělá jeden z nejzajímavějších britských experimentů druhé světové války. A přestože se do skutečné bojové služby nikdy nedostal, ukazuje, jak daleko byli konstruktéři ochotni zajít, aby vytvořili techniku, kterou bylo možné dostat i k jednotkám operujícím daleko za frontovou linií. V dnešním World of Tanks působí Alecto jako extrémně nízký a nebezpečný stíhač tanků. Historický Alecto byl přitom ještě podivnější. Byl to v podstatě lehký tank, ze kterého Britové odstranili všechno, co považovali za zbytečné, a místo toho mu dali obrovskou houfnici.