A7V - Císařova plechová krabice
Dnes již většina lidí slyšela o německém tanku Tiger nebo Panther. Zkrátka zasáhli tak těžce do tankového vývoje, že se zapsali do historie. Málo kdo už ale ví, že první německý pokus o tank nedopadl zrovna slavně. Byl to právě A7V, stroj, který se nijak nepodobá těm, které ho nahradily o 20 let později v dalším ničivém konfliktu.
Přestože bylo císařské Německo vrcholovým producentem nejmodernějších technologií, tak právě s tankem je Britové zaskočili. V roce 1916 se poprvé do boje dostaly anglické tanky Mark I a vyděsily nejenom vojáky v zákopech (kteří mnohdy v životě neviděli ani automobil) ale i generalitu. Okamžitě byly přerušeny některé práce a započal vývoj odpovědi na novou hrozbu. V listopadu 1916 generální štáb stanoví požadavky na nový 30ti tunový stroj s označením Geländepanzerwagen (terénní obrněný vůz). Samotný název vychází z názvu komise, která měla na starosti vývoj a kromě něj mu bylo přiřazeno jméno Sturmpanzerwagen (útočné obrněné vozidlo). Podvozek byl v podstatě upravená tahač Holt, u kterého konstruktér Joseph Vollmer předělal odpružení. Uvnitř této krabice fungovalo 18 členů posádky. Tomu byla uzpůsobena i délka(8 m), výška(3.3m) i šířka(3.1m) vozidla. Hlavní výzbrojí bylo polní dělo ráže 57 mm s kořeny z Ruska. Okolí vozidla krylo celkem 6 kulometů MG 08. Pancéřování bylo v rozmezí od 20-30 mm a maximální rychlost činila 13-15 km/h.
První kus byl hotový v říjnu 1917 a po mnoha hádkách objednala armáda 100 kusů. Do konce války ale vzniklo jen asi 20 strojů. Rozmístění výzbroje (a tedy i posádky) odpovídalo spíše malé pevnosti než taku. Uprostřed trupu nahoře bylo místo velitele a řidiče. Pod nimi obsluhovala motor dvojice mechaniků a zbytek posádky se staral o výzbroj. Jak se později ukázalo, nešťastně pojatá koncepce i celá nástavba znemožňovala tanku pohyb bitevním polem na úrovni jeho západních protějšků. Stroj měl tendenci se převracet a snadno zapadat do bláta.
Do boje se podíval poprvé v březnu 1918. Na pevném terénu si je vojáci pochvalovali za palebnou sílu. Na tom měkkém (v blátě) stroj beznadějně ztrácel a ani jeho impozantní palebná síla ho nezachránila. Bylo tak otázkou času, než se setká s nepřátelským obrněncem. K tomu došlo 24. dubna 1918. U vesnice Villers-Bretonneux se tři A7V potkali se třemi Mark IV. Dva z nich se kvůli absenci dělové výzbroje otočily a trojice A7V tak měla nad osamoceným Markem IV výhodu. Nakonec byly poškozeny dva stroje Mark IV a jeden A7V, než se obě strany daly na ústup. Celkem si toho dne A7V připsaly na konto 2 tanky Mark IV a 5 tanků Whippet. Němci ale nakonec dali přednost ukořistěným tankům francouzským a britským, než vlastní výrobě. A7V tak příliš neoslnil a málokdo by tehdy čekal, co později z německých továrních pásů sjede.
