10TP: Polský tank který dokázal sundat pásy a pokračovat po silnici
10TP měl být rychlým polským tankem pro mechanizované jednotky, ale jeho největší zvláštností byla možnost jezdit nejen na pásech, ale také přímo na kolech.
10TP patří mezi ty tanky, které dnes znají především hráči World of Tanks, zatímco ve skutečné historii zůstaly téměř zapomenuty. Přitom jeho konstrukce ukazuje, jak zajímavými směry se vývoj tanků v meziválečném období ubíral. Polská armáda hledala na konci 20. let způsob, jak nahradit zastaralé Renaulty FT a zároveň získat rychlé obrněné vozidlo schopné přesouvat se po silnicích mnohem rychleji než běžné pásové tanky. Pozornost proto obrátila k americkému konstruktérovi Johnu Walteru Christiemu, jehož tanky využívaly neobvyklou kombinaci pásového a kolového pohonu. Poláci se dokonce pokusili jeden Christieho tank koupit společně s licencí a technickou dokumentací. Dohoda však ztroskotala. Christie odmítl tank vydat bez dalšího licenčního poplatku a polská strana odmítla podmínky přijmout. Peníze byly nakonec vráceny, ale polští konstruktéři už měli dostatek informací, aby mohli začít pracovat na vlastní konstrukci. Vznikl projekt označovaný jako „A la Christie“, ze kterého později vyšel právě 10TP. Nešlo přitom o prostou kopii amerického tanku. Polští konstruktéři jeho koncepci výrazně upravili a přidali vlastní technická řešení.
Na 10TP je nejzajímavější jeho podvozek. Tank mohl jezdit na pásech v terénu, ale na silnici bylo možné pásy sundat a pokračovat po velkých pojezdových kolech. Teoreticky tak mohl na zpevněné komunikaci dosahovat mnohem vyšší rychlosti a šetřit pásy. Přesně tento princip Christie prosazoval už u svých amerických konstrukcí a později se stal jedním z důležitých prvků sovětských tanků BT. Poláci ale vytvořili vlastní řešení. 10TP měl velká kola, která byla součástí systému odpružení, a konstrukce umožňovala přenést pohon na kola po sejmutí pásů. Samotná demontáž ale rozhodně nebyla otázkou několika sekund. Posádka musela pásy sundat a uložit na boky vozidla. Celý proces trval přibližně 30 až 40 minut. V době, kdy se tanky teprve učily využívat vysokou rychlost jako důležitou taktickou výhodu, však šlo o pozoruhodné řešení. 10TP měl na silnici dosahovat rychlosti přibližně 75 km/h, zatímco na pásech se mohl pohybovat rychlostí kolem 56 km/h. První prototyp byl dokončen v roce 1938 a následovaly rozsáhlé zkoušky. Polská armáda si od něj hodně slibovala. 10TP byl zařazen do modernizačního programu a počítalo se s tím, že se stane výzbrojí nově budovaných mechanizovaných jednotek. V plánech se dokonce počítalo se 4 tankovými prapory, které měly být 10TP vybaveny. Z prototypu se tedy teoreticky mohl stát sériově vyráběný tank. Jenže právě zkoušky začaly odhalovat jeho slabiny. Během testování se ukázalo, že kolový pohon sice poskytuje vysokou rychlost na silnici, ale přináší také zbytečnou konstrukční složitost a další hmotnost. Objevovaly se problémy s převodovkou, spojkou, chlazením motoru a opotřebením pojezdových kol i pásů. Po dlouhých zkouškách, během kterých prototyp urazil téměř 2 000 kilometrů, proto polští konstruktéři dospěli k zajímavému závěru. Kolový pohon už podle nich nestál za komplikace, které přinášel. Další vývoj měl pokračovat jako čistě pásový tank. Odstraněním vybavení potřebného pro jízdu bez pásů bylo možné ušetřenou hmotnost využít například pro silnější pancíř.Zkušenosti získané s 10TP následně vedly k projektu 14TP. Ten měl být modernější a lépe přizpůsobený požadavkům polské armády. Konstrukce už měla být čistě pásová a měla využívat zkušenosti získané při testování předchozího prototypu. Vývoj však zastavila německá invaze do Polska v září 1939. 14TP proto nikdy nedospěl do fáze, kdy by mohl být dokončen a sériově vyráběn. Stejný osud nakonec potkal i samotný 10TP. Prototyp se nedochoval a jeho přesný konec není zcela jistý. Podle dostupných informací byl pravděpodobně zničen krátce před nebo během německého útoku na Polsko.
10TP tak nikdy neopustil prototypovou fázi, přesto představoval důležitý krok ve vývoji polské obrněné techniky. Jeho konstruktéři dokázali využít zahraniční inspiraci, ale zároveň vytvořit vlastní řešení, které se od původních Christieho tanků v mnoha detailech lišilo. Nejzajímavější přitom není ani jeho výzbroj, ani pancíř, ale samotná myšlenka, že tank může podle potřeby změnit způsob pohybu.Dnes už podobná představa působí téměř absurdně. Představit si tank, který zastaví na silnici, jeho posádka během desítek minut sundá pásy a vozidlo pak pokračuje po kolech, je něco, co bychom od moderního obrněnce vůbec nečekali. Ve 30. letech ale šlo o jednu z cest, kterými se konstruktéři snažili vyřešit věčný problém tanků: jak spojit schopnost překonávat terén s rychlostí na silnici. 10TP ukázal, že tato cesta měla své limity. Přesto jeho testování přineslo polským konstruktérům cenné zkušenosti a pomohlo nasměrovat vývoj k projektu 14TP. Válka však přišla dříve, než mohli zjistit, kam by se tento vývoj nakonec dostal.
