Vývoj válečné techniky (1. část)
Wargaming nabízí na výběr stroje z let 1902 až 1965. A v současné době má ve svých hrách 918 strojů. Počítám jak běžné stroje k vyzkoumání, tak i soutěžní a prémiové. Popsat je všechny by trvalo hezkou řádku let. Proto se budu zabývat pouze stroji reálnými ze sériové výroby, které se účastnily bojových operací.
Než se ale podíváme na stroje, které známe, musíme se vrátit k základům. A to velmi, velmi daleko do minulosti. Na nejstarší válečný stroj, který sloužil především k přepravě osob a materiálů. Mám na mysli loď, která se vyvinula z dřevěného voru nebo z vydlabaného kmenu stromu v obrněný kolos.
První válečné lodě byly konstruovány a použity v době faraonů. Tyto plavidla zatím nebyly vyzbrojeny žádným dělem, ale to se změnilo až o mnoho let později po vynálezu střelného prachu v Číně, který se pak rozšířil do muslimských a evropských zemí. Sílu těchto nových dělových lodí si na vlastní kůži vyzkoušeli Britové za dob Římských válek. Jedno dělo je ale malá palebná síla. A tak se přesouváme do kolonizačního období Ameriky, kdy se po mořích plavily obchodní nebo válečné lodě galeony. Tomuto druhu lodí se říkalo též řadové lodě, nikoliv proto, že by byly prosté, ale pro jejich uskupení děl v radě. Ty z největších dokázaly nést až sto kusů děl.
Dostatečnou palebnou sílu bychom měli. Ale plachty, které daly lodi rychlost max. 9-10 kilometrů za hodinu není žádná sláva. Další velký převrat ve válečném námořnictví nastal až v roce 1765, kdy James Watt vynalezl parní stroj. Lodě byly osazeny kolesy na parní pohon a rychlost se tak zvýšila na 20 kilometrů za hodinu. S tímto nápadem však přišla nevýhoda manévrování a někdy ztráty rychlosti. Pokud se loď začala houpat, jedno z koles zabíralo méně, a loď se tak nedala dobře řídit. Problém byl vyřešen vynalezením lodního šroubu roku 1827 Josefem Resselem.
V roce 1861 přišla další revoluční novinka z dílny Johna Ericssona. Bylo nutné lodní trup posílit, jelikož neodolal palubním kanónům nepřátel a především mořským korýšům. Z tohoto důvodu byly lodě každých pár měsíců vytahovaný do suchého doku, kde se musely rekonstruovat. S tímto nápadem se životnost lodi zvýšila a údržba zjednodušila. V plánech pana Ericssona byla ještě jedna revoluční novinka a tou byla otočná dělová věž. Plán první pancéřové lodi s otočnou věží nesl název USS Monitor a loď byla spuštěna na vodu o rok později.
Aby bylo možné tyto pomalé ale dobře obrněné lodě potopit, bylo zapotřebí vymyslet novu zbraň. Tato zbraň byla vynalezena a použita už ve středověku Arabem Hassane al Rammáhem. Kovová nádoba na plováku s raketovým pohonem.
Tato zbraň byla sice účinná proti dřevěným lodím, ale scházel jí dosah a přesnost. V roce 1866 pan Robert Whitehead tento nápad vylepšil. A nabídl dva prototypy, které poháněl stlačený vzduch. Zájem o ně měly Spojené státy americké a Británie. I když jejich první velké použití bylo v Rusko-japonské válce. Kde mohly obě válčící strany i neutrální sledovat účinnost těchto zbraní. Po vítězství Japonska se všechny země o tuto revoluční válečnou novinku začaly zajímat. Vylepšován byl vzhled, pohon, dosah a výbušná náplň.
Roku 1917 si Britové vyzkoušeli jaké to je, když je potopí jejich vlastní vynález. Němci toho roku pomocí ponorek torpédovali jejich lodě ve velkých počtech. A tehdy přišli Britští vědci pomocí pana Johna Grahama Kerra na dazzle kamufláž. Tato kamufláž neměla maskovat, jak je zvykem, ale dezorientovat nepřítele díky geometrickým tvarům. Nepřítel tak nemohl určit přesný kurz. Obvykle se používaly barvy černé, modré a bílé. Tento vzor poté převzaly i Spojené státy. Zajímavých druhů maskování můžeme nalézt spousty. Za zmínku stojí růžové maskování, které je na první pohled směšné. Touto barvou byly natírány všechny Britské stroje, které se účastnily nočních operací.
